ECLI:CZ:US:2008:3.US.2581.08.1
sp. zn. III. ÚS 2581/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Ing. Alešem Boudou, advokátem v Trutnově 4, Horní Staré Město, Na Terase 401, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2008 č. j. 10 To 280/2008-184, usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 16 T 72/2007 a o návrhu na zrušení §143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve slovech "do tří dnů", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 9. 10. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2008 č. j. 10 To 280/2008-184 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 16 T 72/2007. Dále se domáhal zrušení §143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve slovech "do tří dnů". Domáhal se rovněž toho, aby Ústavní soud vyslovil, že "odnětím práva stěžovatele na obhajobu a na právní pomoc a opakovaným zamítáním stěžovatelových stížností pro opožděnost byla porušena základní práva stěžovatele".
Stěžovatel má za to, že byly porušeny čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených kopií napadených usnesení Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byl pravomocně uložen peněžitý trest ve výši 10 000,- Kč. Stěžovatel podal žádost o upuštění od výkonu trestu. Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 25. 6. 2008 č. j. 16 T 72/2007-175 stěžovatelovu žádost zamítl, když neshledal splnění podmínek §344 odst. 1 trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2008 č. j. 10 To 280/2008-184 zamítnuta pro opožděnost (prvostupňové usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 6. 2008, stěžovatel podal stížnost po třídenní lhůtě - 1. 7. 2008).
Stěžovatel proti rozhodnutí stížnostního soudu namítl, že mu bylo doručeno dne 14. 8. 2008 s vyznačenou doložkou právní moci dne 24. 7. 2008. Stěžovatel tvrdí, že právní moci mohlo rozhodnutí nabýt až dne 14. 8. 2008, tedy stěžovatel byl uveden v omyl.
Dále k druhostupňovému rozhodnutí namítl, že podal stížnost pouze jeden den po lhůtě, avšak lhůta tří dnů pro podání stížnosti je příliš krátká pro "náležité uvážení všech rozhodných okolností pro podání stížnosti a také uvedení jejích důvodů včetně vytýkaných vad a navrhovaných doplnění". To platí o to více, když stěžovatel "není schopen se sám hájit a nebyla mu ustanovena nutná (ani bezplatná) obhajoba", a "stěžovatel je omezen svou invaliditou a bolestmi na celém svém zdraví". Stěžovatel uvedl, že "nebyl schopen nedostatečně uváženou a málo odůvodněnou stížnost ani podat". Považuje třídenní lhůtu za zasahující do jeho práv.
V této souvislosti stěžovatel požaduje jak zrušení rozhodnutí stížnostního soudu, tak zrušení §143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve slovech "do tří dnů".
Proti prvostupňovému usnesení stěžovatel uvedl různá tvrzení o svých osobních a majetkových poměrech, kterými poukazuje na nesprávnost zamítnutí jeho žádosti o upuštění od výkonu trestu. Uvedl, že jeho majetkové poměry se podstatně zhoršily, k čemuž prvostupňový soud nepřihlédl.
K poslední ("vyslovovací") části petitu ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že "v předcházejících výše uvedených i jiných souvisejících soudních řízeních nebyla přiznána bezplatná obhajoba či obhajoba za sníženou odměnu", "povinnému měla být přiznána bezplatná obhajoba, v trestním řízení nutná obhajoba".
Stěžovatel rovněž poukázal na to, že souběžně s ústavní stížností podal žádost o navrácení lhůty a žádost o upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu a o povolení splátek.
Stěžovatel požádal o náhradu nákladů zastoupení před Ústavním soudem.
Dotazem u Okresního soudu v Trutnově Ústavní soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 16 T 72/2007 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 6. 2008. Stěžovatel proti němu podal stížnost dne 1. 7. 2008.
Dále zjistil, že stěžovatel podal dne 25. 9. 2008 žádost o navrácení lhůty (k podání stížnosti) a téhož dne žádost o upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu a žádost o povolení splátek. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl dne 30. 10. 2008 tak, že navrácení lhůty se nepovoluje. Dne 27. 11. 2008 rozhodl Okresní soud v Trutnově tak, že stěžovateli povolil splátky (zbytku) peněžitého trestu.
Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Proti rozhodnutí stížnostního soudu stěžovatel vznesl námitku uvedení v omyl vyznačením (dle něj nesprávné) doložky právní moci, a námitku příliš krátké lhůty pro podání stížnosti. Tato tvrzení, stejně jako jejich odůvodnění v ústavní stížnosti, jsou neopodstatněná; Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
Stěžovatel v ústavní stížnosti požadoval zrušení rozhodnutí stížnostního soudu. Není však zřejmé, v čem spatřuje spojitost mezi tvrzeným uvedením v omyl vyznačením (dle stěžovatele nesprávné) doložky právní moci a rozhodnutím stížnostního soudu o zamítnutí stížnosti stěžovatele pro opožděnost (tj. obsahem rozhodnutí). Pokud pak jde o samotnou námitku spočívající v tvrzení chybného vyznačení doložky právní moci, tato námitka nenašla odpovídající odraz v petitu (závěrečném návrhu) ústavní stížnosti; Ústavní soud přitom již opakovaně judikoval, že je vázán petitem ústavní stížnosti.
Stěžovatel namítl, že třídenní zákonná lhůta pro podání stížnosti je příliš krátká. Z tvrzení stěžovatele vyplývá, že má nějaké (nekonkretizované) zdravotní komplikace a neměl dostatek času si stížnost uvážit a odůvodnit ji; bez takového uvážení ji proto (ani) nepodal. Argumentace stěžovatele je zcela nedůvodná, přičemž v tomto světle se jeví i v následujících souvislostech: 1. Stěžovatel proti prvostupňovému rozhodnutí stížnost podal, a to o jeden den později. Dle stěžovatelových tvrzení je tedy třídenní lhůta zásahem do jeho práv, zatímco případná čtyřdenní lhůta by již (paradoxně) byla dostatečná, neboť v této lhůtě stěžovatel stihl stížnost podat, a to za stejných podmínek, které namítá v ústavní stížnosti (zdravotní stav a nedostatek času pro uvážení). 2. Stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu mezi přílohami také usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. 16 T 72/2007 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2007 sp. zn. 12 To 371/2007. Z nich je zřejmé, že v této věci stěžovatel stížnost proti prvostupňovému rozhodnutí ve třídenní lhůtě podat stihl. Rovněž z nich vyplývá, že již v té době stěžovatel pro účely rozhodování soudů argumentoval svým špatným zdravotním stavem. 3. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatel během třídenní lhůty dané pro stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 16 T 72/2007 nacházel v důsledku svého zdravotního stavu v nemocnici či jiném ústavu.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal opodstatněnými stěžovatelovy námitky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 10 To 280/2008, nezabýval se již námitkami stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 16 T 72/2007. Stěžovatel řádně nevyužil možnosti podat stížnost (opravný prostředek), na základě kterého by se stížnostní soud mohl zabývat věcnými námitkami stěžovatele (tj. tvrzeními o podstatné změně majetkových poměrů stěžovatele).
Stěžovatel se dále domáhal vyslovení, že "odnětím práva stěžovatele na obhajobu a na právní pomoc a opakovaným zamítáním stěžovatelových stížností pro opožděnost byla porušena základní práva stěžovatele".
Tato část závěrečného návrhu, včetně souvisejících částí odůvodnění ústavní stížnosti, je obecná a vágní. K námitkám proti zamítnutí stížnosti pro opožděnost rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2008 č. j. 10 To 280/2008-184 se Ústavní soud vyjádřil již výše. Jiná rozhodnutí, kterými (údajně) byly zamítnuty stěžovatelovy stížnosti pro opožděnost, stěžovatel ústavní stížností nenapadl, resp. neuvedl, o která rozhodnutí by se mělo jednat. Stejně tak ústavní stížností nenapadl žádné rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o jeho právu na bezplatnou obhajobu. Neuvedl ani žádné konkrétní námitky, ze kterých by Ústavní soud mohl vycházet při posouzení tvrzeného porušení práva na obhajobu a právní pomoc.
Ústavní soud v dané věci porušení ústavně zaručených práv a svobod neshledal, proto postupoval dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Stěžovatel žádal o náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Pro vyhovění žádosti však nebyly splněny podmínky §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost byla v celém rozsahu odmítnuta.
Současně s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení §143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve slovech "do tří dnů".
Z ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Tento návrh tedy "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného dle §74 zákona o Ústavním soudu. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
Závěrem Ústavní soud konstatuje, že v dané věci se jeví zastoupení advokátem jako formální, když obsah ústavní stížnosti neodpovídá očekávání kladenému na odborné právní zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu