ECLI:CZ:US:2008:3.US.2622.08.1
sp. zn. III. ÚS 2622/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. L. H., zastoupené JUDr. Lucií Brejchovou Faridovou, advokátkou v Pískové Lhotě, Poděbradská 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2007 č. j. 23 C 143/2005-53, doplňujícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2007 č. j. 23 C 143/2005-56 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2008 č. j. 17 Co 128/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 4 251,- Kč s příslušenstvím s tím, aby žalovaný šetrně bez poškození bytu odstranil na své náklady vadný výrobek a uhradil náklady řízení. Stěžovatelka se na žalovaném domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím jako ceny vadných zašupovacích dveří u sprchového koutu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Obecné soudy dovodily, že stěžovatelka včas reklamovala vadu věci a znaleckým posudkem bylo prokázáno, že se jedná o vadu odstranitelnou. Podle §507 odst. 1 občanského zákoníku má v takovém případě kupující právo na slevu z ceny nebo bezplatnou opravu. Na výměnu zboží nebo zaplacení celé ceny zboží, jak stěžovatelka požadovala, právo nemá, a proto byla její žaloba zamítnuta.
Ústavní stížnost směřuje toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal odlišný právní závěr, než jaký ve věci učinily obecné soudy, a přehodnotil jejich závěry ohledně aplikace příslušných zákonných opatření ve vztahu k odpovědnosti za vady. Posuzovaná stížnost zcela postrádá ústavněprávní rozměr a stěžovatelkou zpochybněný postup obecných soudů není ani příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu, jak se stěžovatelka domnívá.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, v daném případě neshledal, a proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu