ECLI:CZ:US:2008:3.US.2626.07.1
sp. zn. III. ÚS 2626/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. K. M., zastoupeného Mgr. Petrou Mazalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jundrovská 14, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 31 T 19/2005, a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2006, č. j. 6 To 352/2006-293, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla posléze uvedena do souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o Ústavním soudu), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto v jeho trestní věci.
Z ústavní stížnosti (a připojených listin) se podává, že stěžovatel podal dne 5. 3. 2007 dovolání, o kterém ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud nerozhodl (za dovolání je nepovažoval), neboť nebylo podáno prostřednictvím obhájce. O tom stěžovatele informoval sdělením ze dne 3. 4. 2007.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn toliko tehdy, když přípustný opravný prostředek stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i v případě, že tak sice učinil, nikoli však "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně.
Taková situace nastala v dané věci, jestliže s ohledem na povahu námitek obsažených v ústavní stížnosti bylo právě dovolání posledním procesním prostředkem, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu). Za "řádné" vyčerpání tohoto opravného prostředku nelze totiž považovat, muselo-li s ním být naloženo podle §265d odst. 2 tr. řádu, a nemohl proto být podroben věcnému posouzení.
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech (kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 368/05, III. ÚS 673/05, III. ÚS 378/05) - dospěl Ústavní soud i zde k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Ústavní soud se nezabýval stěžovatelovým tvrzením, že nebylo v jeho silách zajistit si v zákonem stanovené lhůtě právní zastoupení pro dovolací řízení, jelikož postup Nejvyššího soudu §265d odst. 2 tr. řádu [event. coby tzv. jiný zásah podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavního soudu] předmětem své ústavní stížnosti neučinil; i kdyby se tak stalo, bylo by nutno jeho návrh (se zřetelem k ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavního soudu) považovat za opožděný, jestliže ústavní stížnost byla podána až 7. 10. 2007.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj