ECLI:CZ:US:2008:3.US.2740.07.1
sp. zn. III. ÚS 2740/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. T., zastoupeného Mgr. Markétou Waishauptovou, advokátkou ve Vrchlabí, Krkonošská 27, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. 57 T 14/2005 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2007, doplněnou podáním ze dne 3. 11. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, a to z důvodu porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu).
Z připojených kopií rozhodnutí obecných soudů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. 57 T 14/2005 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy dle §219 odst. 1 trestního zákona, trestným činem loupeže dle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2, 3 trestního zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků, a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Proti rozsudku podal (vedle ostatních obviněných) stěžovatel odvolání, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007 zamítnuto.
Proti druhostupňovému rozsudku podal stěžovatel dovolání z důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Dovolací soud připustil dovolání dle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu. Konstatoval, že stěžovatelem uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu poskytuje dvě alternativy. Uvedl, že formálně stěžovatel uplatnil první z alternativ (tj. nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí jeho odvolání), avšak odvolání v dané věci bylo zamítnuto po věcném přezkumu, proto Nejvyšší soud vycházel z faktického obsahu dovolacích námitek odpovídajících druhé alternativě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Dovolací soud uvedl, že námitky stěžovatele směřují proti nezákonnosti provedených telekomunikačních odposlechů a jim odpovídajících záznamů, a proti "neporovnatelnosti" znaleckých posudků (pochybnosti o závěrech znalkyně).
Po přezkumu uplatněných dovolacích důvodů (námitek) Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání usnesením ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 5 Tdo 840/2007 odmítl dle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, když konstatoval, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v §265b trestního řádu.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, v němž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.
V posuzované věci stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu nenapadl, z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dovolání v trestním řízení (§265a a násl. trestního řádu) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu, nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitky předestřené stěžovatelem v následném dovolání, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu tedy počal běh 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu. Dotazem u Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2007. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 22. 10. 2007 (doplněna 5. 11. 2007), tedy s ohledem na lhůtu 60 dnů stanovenou v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ústavní soud proto ústavní stížnost jako opožděnou odmítl dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu