ECLI:CZ:US:2008:3.US.3141.07.1
sp. zn. III. ÚS 3141/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 208 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele SYSTEMOTRONIC, s. r. o. se sídlem Brno, Hybešova 38, zastoupeného JUDr. Liborem Konečným, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Brně, Ptašinského 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2007 č. j. 9 Afs 63/2007-56, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud nevyhověl jeho kasační stížnosti, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2006 č. j. 30 Ca 130/2005-31. Uvedl, že svou stížností brojil proti výkladu pojmu obchodního institutu vkladu, jak byl interpretován označeným soudem i příslušnými finančními úřady, jimiž byl zavázán k zaplacení daně z převodu nemovitostí, ačkoliv dle jeho přesvědčení měl být od placení osvobozen v souladu s §20 odst. 6 písm. e) zák. č. 357/1992 Sb., ve znění platném do 31. 5. 2001, jestliže nemovitosti vložil do obchodní společnosti. Dále poukázal na dobu, v níž k převodu nemovitostí došlo, na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, vztahující se k výkladu či srozumitelnosti právních ustanovení, a vyslovil přesvědčení, že stížností napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí, kterým kasační stížnost stěžovatele zamítl, vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. Pokud jde o tu, která je shodná s námitkou obsaženou v ústavní stížnosti a směřuje proti výkladu ustanovení §20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 117/2001 Sb. - zda se vkladem do obchodní společnosti, který je dle výše citovaného ustanovení osvobozen od daně z převodu nemovitostí, rozumí pouze vklad do základního jmění či jakýkoliv vklad (v předmětné věci do rezervního fondu), pak na výklad obsažený v odůvodnění rozsudku správního soudu lze zcela odkázat. Nutno dodat, že z obsahu konstatovaných skutečností bylo zjištěno, že stěžovatel, jako vlastník a vkladatel nemovitostí do obchodní společnosti, z celkové hodnoty nepeněžitého vkladu započetl na svůj vklad jako společníka do základního kapitálu, ze zjištěné hodnoty převáděných nemovitostí ve výši 37.500.000,- Kč, pouze částku 400.000,- Kč (tedy částku, která nepodléhala dani z převodu nemovitostí), přičemž do rezervního fondu společnosti bylo zaúčtováno 37.100.000,- Kč. Proto s ohledem na §20 odst. 6 písm. e) výše citovaného zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném do 31. 5. 2001, se osvobození od daně z převodu nemovitostí na vklad do rezervního fondu společnosti v částce 37.100.000,- Kč nevztahovalo. Také pokud jde o vymezení pojmu "základní jmění", Nejvyšší správní soud opodstatněně odkázal na ustanovení §58 a §59 obchodního zákoníku, současně lze uvedené doplnit odkazem na §67 téhož právního předpisu, kde je vymezen pojem a tvorba rezervního fondu.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu