ECLI:CZ:US:2008:3.US.3174.07.1
sp. zn. III. ÚS 3174/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. března 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Marcely Dvořáčkové, soudní exekutorky, se sídlem Exekutorský úřad v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 276, zastoupené JUDr. Robertem Kubou, advokátem v Hradci Králové, Buzulucká 431, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2007 č. j. 14 Co 313/2007-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. června 2007 č. j. Nc 6466/2005-40 tak, že její pohledávka jako pohledávka soudní exekutorky na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Stěžovatelka argumentuje porušením čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu s výkladem ustanovení §337c odst. 1 písm. c) OSŘ, obsaženým ve shora citovaném usnesení Městského soudu v Praze, podle kterého se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině dle citovaného ustanovení OSŘ. Stěžovatelka se domáhá takového výkladu citovaného ustanovení OSŘ, podle kterého náklady soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce představují pohledávku první skupiny [§337c odst. 1 písm. a) OSŘ].
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není určen k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li zároveň porušení základního práva či svobody zaručené ústavním pořádkem ČR.
V daném případě je zřejmé, že k žádnému porušení základních práv nedošlo. Napadené usnesení Městského soudu v Praze je řádně odůvodněno a aplikuje názor Nejvyššího soudu vyjádřený ve stanovisku Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu, podle kterého pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině [§337c odst. 1 písm. c) OSŘ] (RC Cpjn 200/2005, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR č. 31/2006).
S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad právních přepisů není případem svévole a není ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu, není vyslovení protiústavnosti právního závěru stěžovatelkou zpochybněného na místě.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu