ECLI:CZ:US:2008:3.US.473.07.1
sp. zn. III. ÚS 473/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., právně zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 12. 2005 č. j. 10 T 136/2003-343, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2006 č. j. 10 To 91/2006-369 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. 8 Tdo 1300/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv, garantovaných článkem 8 odst. 2, článkem 10 odst. 1, článkem 36 odst. 1 a článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").
Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 12. 2005 uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Této trestné činnosti se měl stěžovatel dle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit tím, že (zkráceně řečeno) v době od listopadu r. 1999 do dubna r. 2001 jako fyzická osoba - soukromý podnikatel, přebíral od poškozeného, soukromého podnikatele Ing. J. T., dílem na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 1. 12. 1999, ve znění dodatku sjednaného dne 1. 4. 2000, textilní zboží, které měl podle ujednání jménem a na účet poškozeného prodat a inkasované peníze mu odvést, případně poškozenému neprodané či reklamované zboží vrátit. Dle závěrů nalézacího soudu však stěžovatel část svěřeného zboží sice prodal, ale utržené peníze použil pro vlastní potřebu, čímž Ing. J. T. způsobil škodu ve výši nejméně 329.612,40 Kč.
Za uvedený skutek byl stěžovateli soudem prvého stupně uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu nalézací soud současně rozhodl o náhradě škody.
Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 11. 7. 2006 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Rovněž dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, a sice z důvodů dle ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Námitky stěžovatele, uplatněné v ústavní stížnosti, směřují především proti způsobu, jakým obecné soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění na jejich základě učinily. Jde přitom převážně o argumentaci shodnou s obhajobou stěžovatele v trestním řízení. Stěžovatel poukazuje na to, že v peněžním deníku ani v daňových přiznáních, které byly předloženy soudnímu znalci, není vykázána částka, která je poškozeným nárokována jako škoda, která mu měla vzniknout výše popsanou trestnou činností stěžovatele. Stěžovatel uvádí celou řadu nesrovnalostí a neúplností, jež mělo účetnictví poškozeného vykazovat. Stěžovatel je přesvědčen, že ze znaleckého posudku, resp. z jeho doplňku, z oboru ekonomiky, vypracovaného soudním znalcem Ing. J. Ch., vyplývá, že ke vzniku škody vůbec dojít nemohlo. Obecné soudy však závěry znalce zcela ignorovaly. Ze znaleckého posudku dle názoru stěžovatele jednoznačně vyplývá, že eventuální způsobenou škodu nelze vypočítat pro nestandardní postup při vedení účetnictví poškozeného. Přestože znalec konstatoval, že škodu nelze z předaných podkladů vypočítat, nalézací soud tuto škodu vyčíslil.
Stěžovatel rovněž trvá na tom, že dosud není ukončen obchodně právní vztah mezi ním a poškozeným a i proto je trestněprávní postih stěžovatele vyloučen. Stěžovatel rovněž polemizuje se skutkovými závěry obecných soudů ohledně výše nároků poškozeného, tzn. finanční částky za zboží realizované stěžovatelem v rámci jeho dohody s poškozeným.
Odůvodnění ústavní stížnosti dále obsahuje skutkové námitky ohledně postupu obecných soudů při hodnocení konkrétních listinných důkazů (dodací list ze dne 26. 9. 2000). Stěžovatel dále poukazuje na to, že v předmětné věci nebyla provedena jakákoli závěrečná inventura ve smyslu příslušných předpisů, z čehož plyne, že ani nemůže existovat schodek, jehož se poškozený domáhal.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů jsou opřena o jediný důkaz, kterým je výpověď poškozeného o vzájemných závazcích. Stěžovatel zdůrazňuje, že to byl právě poškozený, který tím, že nevedl řádnou účetní evidenci a inventarizaci, zapříčinil právní nejistotu a celý spor sám zavinil. Dle názoru stěžovatele absentují jakékoli důkazy, jež by přesně stanovily obrat, příjmy a vzniklou škodu. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že v rozporu se znaleckým posudkem nebyly v rozsudku soudu prvého stupně odečteny náklady dopravy ve výši 203.152,- Kč, na které měl stěžovatel dle smlouvy právo. Špatná evidence byla způsobena poškozeným a stěžovatel je přesvědčen, že nešlo o nedopatření, ale o záměr, aby stěžovatel nevěděl, kolik poškozený trží a nemohl tak požadovat výplatu provizí. Stěžovatel rovněž poukazuje na možnou motivaci ze strany poškozeného, který měl osobní zájem na tom, aby nedodržel smluvní vztah a ukončil spolupráci se stěžovatelem.
Ze všech těchto důvodů má stěžovatel za to, že v jeho trestní věci došlo k porušení jeho základních práv, a to zejména práva nebýt stíhán jinak, než z důvodu a způsobem, který stanoví trestní zákon ve smyslu článku 8 odst. 2 Listiny. Zároveň mělo nezákonným postupem státních orgánů dojít k poškození jeho dobré pověsti a jména ve smyslu článku 10 odst. 1 Listiny.
Mezi listinami, které stěžovatel připojil ke svému návrhu, se nalézá i listina nadepsaná jako "Vyjádření k podnětu odsouzeného T. B." a podepsaná (neověřeně) soudním znalcem Ing. J. Ch. Podepsaný prohlašuje, že se na něj stěžovatel obrátil se žádostí o vyjádření k rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 10 T 136/2003. V listině je uvedeno prohlášení znalce, že jím podaný znalecký posudek nebyl správně vyhodnocen a jeho závěry nebyly soudem správně aplikovány.
II.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků a trestní spis vedený u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 136/2003. Vzhledem k tomu, že vyjádření obecných soudů neobsahovala argumentaci odchylnou od napadených rozhodnutí ani skutečnosti, jež by neobsahoval trestní spis, Ústavní soud považoval za nadbytečné, aby tato vyjádření byla stěžovateli zasílána k replice. Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud na základě spisového materiálu k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že podstata projednávané ústavní stížnosti spočívá především ve zpochybnění hodnocení provedeného dokazování, jež provedly v napadených rozhodnutích soud nalézací a soud odvolací. Ústavní soud s ohledem na stěžovatelem uplatněné námitky považuje za nutné zopakovat, že jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi prováděné dokazování, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Právě v této souvislosti Ústavní soud již také několikrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. již např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 3, str. 257).
Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisového materiálu, rozhodoval Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v trestní věci stěžovatele v hlavním líčení celkem dvakrát. Poprvé byl stěžovatel trestným činem dle §248 odst. 1, 2 tr. zák. uznán vinným v rozsudku nalézacího soudu ze dne 1. 11. 2004 č. j. 10 T 136/2004-246. Tento rozsudek byl k odvolání stěžovatele a státního zástupce v celém rozsahu zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2005 č. j. 10 To 44/2005-278. Věc byla ve smyslu ust. §259 odst. 1 tr. řádu vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení s tím, že okresní soud přibere znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence. Úkolem tohoto znalce mělo být přezkoumání velikého množství listin, které jak stěžovatel, tak poškozený v hlavním líčení předložili. Cílem znaleckého zkoumání mělo být především rozptýlení pochybností ohledně výše způsobené škody. Nalézací soud bezezbytku splnil závazný pokyn odvolacího soudu a vyžádal si nejprve znalecký posudek z uvedeného oboru a posléze i jeho doplnění.
Ve znaleckém posudku, vypracovaném soudním znalcem Ing. J. Ch., odpovídal znalec na následující otázky: 1. Jaká byla účetní hodnota veškerého textilního zboží, které v období od 28. 11. 1999 do 23. 4. 2001 stěžovatel převzal od poškozeného k prodeji. 2. Jaká byla výše tržeb stěžovatele za prodané zboží v uvedeném období. 3. Jaká byla účetní hodnota stěžovatelem neodevzdaného zboží, které nebylo prodáno či reklamováno. 4. Jaká byla výše nákladů stěžovatele spojených s dopravou - u odevzdaného zboží. 5. Jaká byla výše provizí, která stěžovateli za obchodní činnost náležela. Znalec byl na většinu výše uvedených otázek s to odpovědět spíše neurčitě, popř. nebyl s to odpovědět vůbec - s odkazem na neúplnost dostupných a jemu předložených listinných podkladů. K prvé otázce znalec uvedl, že k určení ceny zboží by musel znát jeho pořizovací cenu a další údaje, které není s to zjistit bez skladové evidence, která však (v rozporu s příslušnými předpisy) v daném případě není k dispozici. Ze stejného důvodu nebyl znalec s to odpovědět ani na otázku č. 3. K druhé otázce se znalec vyjádřil tak, že stěžovatel v pravém slova smyslu žádné tržby za prodané zboží mít nemohl, neboť zboží dle smlouvy o zprostředkování zůstávalo v majetku poškozeného. Dle závěrů znalce předané ani zajištěné materiály neobsahují ověřitelné údaje o tržbách realizovaných na základě uvedené smlouvy. Samotné účetní doklady není dle znalce možné použít, pokud současně není možné ověřit jejich zachycení v účetnictví. Pokud jde o výši nákladů stěžovatele na dopravu, ani tu nebylo dle znalce možné určit vzhledem k absenci náležité evidence předmětných jízd. Stejně tak znalec nedokázal na základě předložených materiálů pro jejich neúplnost odpovědět na otázku č. 5 týkající se výše provizí, jež stěžovateli za obchodní činnost náležely. Na závěr znalec ve svém znaleckém posudku konstatoval, že obě zúčastněné strany nevěnovaly evidenci předávaného zboží a financí náležitou péči. Znalec konstatoval, že správné stanovení požadovaných údajů by bylo možné jedině po kompletní rekonstrukci účetnictví na základě originálů účetních dokladů.
Nalézací soud si s ohledem na výše uvedené neurčité závěry znaleckého posudku vyžádal jeho doplněk, v němž měl znalec znovu odpovědět na původní otázky 1 a 2 a namísto účetní hodnoty kalkulovat hodnotu uváděnou v dodacích listech označených pod čísly 1-23. Dále byly znalci uloženy další podrobné dotazy (viz bod 1. písm. A až D doplňku znaleckého posudku). Znalec se měl mimo jiné vyjádřit k tvrzení poškozeného a stěžovatele o výši tržeb z prodeje zboží na dobírku. Znalec měl dále zodpovědět otázku, zda lze z dostupných dokladů ověřit skutečnou výši tržeb poškozeného za prodej zboží na dobírku realizovaný na základě činnosti stěžovatele. Znalec se měl seznámit s konkrétním způsobem výpočtu provedeného poškozeným a stěžovatelem a vyjádřit se, zda a případně který z nich odpovídá dokladům z účetnictví poškozeného Ing. T. Měl rovněž odpovědět na otázku, v jaké výši vznikl stěžovateli nárok na provizi z titulu tržeb za zboží prodané na dobírku. Především však měl znalec za úkol zjistit, kolik stěžovatel prokazatelně odvedl poškozenému na tržbách za uskutečněný prodej zboží, a to s odkazem na konkrétní doklady, dále se měl vyjádřit k výši nároku stěžovatele na provizi z titulu tržeb odevzdaných poškozenému za zboží, jež osobně jménem poškozeného prodal. Další otázka se týkala částky, kterou poškozený prokazatelně dle dostupných dokladů vyplatil stěžovateli na provizích dle smlouvy o zprostředkování. Konečně se měl znalec vyjádřit k tomu, zda měl peněžní deník obsahovat údaj o tom, kolik poškozený T. nárokuje po stěžovateli na náhradě škody a zda do peněžního deníku poškozeného jsou promítnuty či měly být promítnuty dodací listy dokládající, že stěžovatel převzal od poškozeného zboží, jež měl jménem a na účet poškozeného prodat.
Znalec konstatoval, že dle dodacích listů činila celková hodnota odebraného zboží 501.393,- Kč, což je částka ponížená o hodnotu zboží, které bylo v uvedených dodacích listech stěžovatelem vráceno poškozenému. Znalec však nebyl na základě uvedených dodacích listů s to odpovědět na otázku ohledně výše tržeb stěžovatele. Znalec trval de facto na tom, že jde o otázku špatně položenou, neboť stěžovatel na základě smlouvy o zprostředkování žádné tržby mít nemohl. O tržbách za zboží měl účtovat výhradně poškozený. Znalec dále znovu potvrdil, že peněžní deník poškozeného za rok 2000 obsahuje údaje o příjmech a výdajích toliko v základním členění a neumožňuje tudíž ověřit výši tržeb poškozeného dosažených na základě činnosti stěžovatele. Znalec dále konstatoval, že celková výše tržeb zboží za rok 2000 je v peněžním deníku poškozeného vykázána v celkové výši 6.723.053,74 Kč. Zároveň však znalec uvedl, že předaný spis žádnou průkaznou evidenci obchodů realizovaných na základě činnosti stěžovatele neobsahuje a skutečnou výši tržeb poškozeného na dobírku realizovanou na základě činnosti stěžovatele nelze tudíž dle konstatování znalce v doplňku znaleckého posudku zjistit. Podobně znalec odpověděl i ohledně dalších požadovaných údajů a uvedl, že navzájem se rozcházející propočty stěžovatele a poškozeného nejsou prokazatelně ověřitelné v účetnictví, resp. v jiné evidenci zúčastněných. Obdobně pokud jde o peněžní deník poškozeného, ten dle znalce neobsahuje takové členění údajů o příjmech, které by umožňovalo soudem požadovaný údaj prokazatelně zjistit. Dle dodacích listů stěžovatel odvedl poškozenému tržby ve výši 107.312,- Kč. Tento údaj však dle znalce nebylo v peněžním deníku poškozeného možno ověřit, neboť částky, uvedené na dodacích listech, nejsou k datům, kdy podle dodacích listů došlo k předání peněz, zaúčtovány. Jediný údaj, který byl znalec na základě předaných podkladů s to přesně vyčíslit, byla výše provize, na niž měl stěžovatel nárok z prokazatelně předaných tržeb (tzn. z částky 107.312,- Kč), a to ve výši 8.796,10 Kč. Dále dle dodacích listů, které měl znalec k dispozici, byla výše provize, uhrazené stěžovateli poškozeným, stanovena na 8.535,60 Kč. Znalec rovněž uvedl, že peněžní deník poškozeného jako účetní kniha nemůže v žádném případě obsahovat údaje o nárokované náhradě škody, dokud tato škoda nebyla uhrazena. Rovněž údaje o předaném zboží - dodací listy - nemohou být zachyceny v peněžním deníku, neboť tyto údaje měly být zachyceny ve skladové evidenci.
Obecný soud dále provedl osobní výslech znalce, který potvrdil své závěry uvedené ve znaleckém posudku a jeho doplňku.
Po dalším rozsáhlém dokazování obecný soud opřel svůj závěr o vině stěžovatele v podstatě výhradně o výpovědi poškozeného Ing. T. a svědka JUDr. M., kteří oba shodně vypovídali, že stěžovatel svůj dluh vůči poškozenému uznával a že sám přiznal, že peníze utržené za prodej zboží poškozeného užil pro vlastní potřebu. Nalézací soud se poměrně podrobně a přesvědčivě vypořádal s námitkami stěžovatele, pokud jde o jeho nárok na dopravné. Pokud jde o znalecký posudek a jeho doplněk, nalézací soud poukázal na jeho značnou neurčitost. Za nepochybně prokázané na základě znaleckého posudku vzal obecný soud údaje o celkové hodnotě stěžovatelem odebraného zboží, jež vyplývá z dodacích listů, jež měl soud k dispozici (501.393,- Kč). Od této částky obecný soud odečetl stěžovatelem prokazatelně předanou tržbu (107.312,- Kč) a od výsledné částky odpočetl 10% provize, na kterou by stěžovateli vznikl nárok (39.408,10), dále hotovost za realizovanou činnost stěžovatele, předanou svědkyní H. (24.800,-) a rozdíl neuhrazené provize, na niž vznikl stěžovateli nárok (260,50). Tímto způsobem obecný soud dospěl k částce 329.612,40 Kč.
Ústavní soud v projednávané věci především posuzoval důvodnost námitek stěžovatele ohledně výše citovaného znaleckého posudku a jeho doplňku. Ústavní soud si kladl otázku, zda v daném případě obecný soud nezasáhl do základních práv stěžovatele ve smyslu článku 8 odst. 2 a článku 36 a násl. Listiny tím, že by nerespektoval presumpci neviny (in dubio pro reo) a dále i zásadu materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. řádu), jestliže i přes značně neurčité závěry znalce konstruoval závěr o vině stěžovatele trestným činem, a to včetně výše způsobené škody. Ústavní soud však v souladu se svou předchozí judikaturou dospěl k závěru, že obecný soud neporušil zásady spravedlivého procesu. Sama skutečnost, že obecný soud především vycházel z výpovědi poškozeného a jeho právního konzultanta (svědka dr. M.), není v rozporu s citovanými principy, neboť obecný soud jasně, srozumitelně a logicky odůvodnil, proč uvedeným svědkům uvěřil a stěžovateli nikoli. Obecný soud naopak neuvěřil obsahu stěžovatelem předkládaných listin, včetně nově předložené knihy jízd, což bylo rovněž přehledně odůvodněno. Samu výši způsobené škody obecný soud vypočítal jako minimální z údajů, jež ze znaleckého zkoumání, resp. z listin, jež byly k dispozici, nesporně vyplývaly. Po takto provedeném dokazování nelze v závěru obecného soudu o vině stěžovatele spatřovat extrémní nesoulad, který jedině by mohl vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu.
Lze konstatovat, že stěžovatel v podstatě brojí toliko proti způsobu hodnocení provedeného dokazování obecným soudem. Ústavnímu soudu - ve shora uvedeném smyslu - nepřísluší přehodnocovat důkazní závěry, k nimž dospěly obecné soudy, nejde-li o závěry zcela excesivní. Pokud jde o hodnocení znaleckého posudku, Ústavní soud opakovaně konstatoval, že se na hodnocení tohoto důkazu plně vztahuje zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu ust. §2 odst. 6 tr. řádu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06, dostupný v databázi http://nalus.usoud.cz). I z tohoto důvodu se Ústavní soud nemohl jakkoli zabývat i údajným prohlášením soudního znalce (přiloženým k ústavní stížnosti) o nesprávném hodnocení konkrétního znaleckého posudku obecným soudem. Toto prohlášení je však z hlediska řízení o ústavní stížnosti irelevantní i proto, že jde o důkaz, který v původním řízení před obecnými soudy nebyl uplatněn. Toliko obiter dictum lze dodat, že takový nový důkaz by eventuálně bylo možno uplatnit jako důvod obnovy řízení ve smyslu ust. §278 odst. 1 tr. řádu.
Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že projednávaný návrh je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu