ECLI:CZ:US:2008:4.US.1346.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1346/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1896/2007-101 ze dne 27. 2. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 30. 5. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1896/2007-101 ze dne 27. 2. 2008. Stěžovatelka ve svém podání avizovala, že ústavní stížnost dále doplní, a to ve lhůtě několika dnů, Ústavní soud však ke dni vydání tohoto usnesení žádný přípis neobdržel.
Ústavní soud byl v prvé řadě povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených práv stěžovatelů až v okamžiku, kdy již ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Tyto předpoklady nebyly v projednávané věci splněny, neboť jak Ústavní soud zjistil z obsahu ústavní stížnosti a z databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na http://nsoud.cz, napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 349/2006-81 ze dne 28. 11. 2006 a věc byla městskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1896/2007-101 ze dne 27. 2. 2008 tedy nebyl konečným rozhodnutím ve věci a stěžovatelka má nadále zachovánu možnost domáhat se ochrany svých ústavně zaručených práv v řízení před obecnými soudy. Teprve v okamžiku, kdy bude řízení definitivně skončeno, bude stěžovatelka moci za účelem ochrany svých ústavně zaručených práv využít institut ústavní stížnosti. Za daných okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění formální vady jejího podání, spočívající v absenci právního zastoupení, neboť by to na jeho konečném rozhodnutí nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj