ECLI:CZ:US:2008:4.US.1363.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1363/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu M. K., právně zastoupeného JUDr. Janem Liegertem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Praha 1, V Jámě 8, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2008, č.j. 4 To 175/2008-21, a usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice, ze dne 4. ledna 2008, ČTS: OKFK 22/4-2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svém právu na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i presumpce neviny zaručené dle čl. 40 odst. 2 Listiny .
Napadeným rozhodnutím rozhodl policejní orgán, podle ustanovení §79e odst. 1 trestního řádu, o zajištění jiné majetkové hodnoty reprezentované obchodním podílem navrhovatele ve společnosti Alfa-COM, s.r.o. Citovaným rozhodnutím krajského soudu byla následná stížnost navrhovatele zamítnuta.
Jak je z napadených rozhodnutí patrné, k zajištění jiné majetkové hodnoty došlo za situace, kdy proti navrhovateli, a dalším spoluobviněným osobám, bylo zahájeno trestní stíhání, které v současné době vede shora uvedený útvar Policie ČR pod ČTS: OKFK 145/TČ-2008-24.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud přitom odkazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde je jasně deklarován účel a dopad rozhodnutí o zajištění jiné majetkové hodnoty. Teprve v řízení před soudem o věci samé bude rozhodnuto, zda uvedená majetková hodnota byla použita k páchání trestné činnosti a v jakém rozsahu a také jaký dopad bude mít uvedená skutečnost na dotčené obchodní podíly.
Jinými slovy řečeno, před obecnými soudy teprve bude probíhat příslušné řízení, v jehož rámci se může navrhovatel domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod (čl. 4 Ústavy ČR). V současné době proto není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci rozhodoval.
V případě, kdy by orgány činné v trestním řízení revokovaly svá rozhodnutí, příslušely by navrhovateli zákonné nástroje k sanaci vzniklých škod.
K poznámce navrhovatele týkající se zrušeného usnesení o zahájení trestního stíhání navrhovatele, jakož i dalších osob, usnesením Krajského státního Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 11. dubna 2008, sp. zn. KZV 48/2007-645, jak je patrné z napadených rozhodnutí, tato byla vydána ještě před citovaným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Jak Ústavní soud dále zjistil, i přes zrušení usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání ze dne 20. srpna 2007, zůstala v platnosti, ve vztahu k navrhovateli i ostatním spoluobviněným, další usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. července 2007, 11. října 2007 a 20. listopadu 2007, vedená pod ČTS OKFK-22/4-2007; nyní ČTS OKFK 145/TČ-2008-24, a dále bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. dubna 2008 pod ČTS OKFK 145-282/TČ-2008-24.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podaný navrhovatelkou podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka