ECLI:CZ:US:2008:4.US.1531.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1531/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. P., právně zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Šumperk, Starobranská 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2008, č.j. 1 To 172/2008-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl zkrácen ve svých právech, kdy napadené rozhodnuté považuje za nepřezkoumatelné, zasahující do jeho práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. června 2007, č.j. 1 Pp 44/2006-33, byla zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu. O následné stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. září 2007, č.j. 1 To 483/2004-48, tak, že napadené usnesení soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Okresní soud v Šumperku nově rozhodl usnesením ze dne 14. února 2008, č.j. 1 Pp 44/2006-77, kterým žádost stěžovatele o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl. O stížnosti proti tomuto usnesení rozhodoval Krajský soud v Ostravě shora napadeným usnesením, jímž opravný prostředek stěžovatele zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 1999, č.j. 45 T 7/97-758, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2000, sp. zn. 2 To 152/99, byl pro trestný čin vraždy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 let. Poté, co odpykal 2/3 trestu, obrátil se na soud se žádostí o podmíněné propuštění, o němž bylo rozhodnuto jak uvedeno shora.
Napadenému usnesení krajského soudu vytýká, že soud rezignoval na hodnocení znaleckého posudku a nezabýval se námitkami uvedenými ve stížnosti proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Tvrdil, že krajský soud své závěry neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Rovněž význam znaleckého posudku byl zcela nepřiměřeně zveličen a soudy obou stupňů přenechaly fakticky znalci posouzení právní otázky, čímž rezignovaly na svoji vlastní rozhodovací pravomoc.
Krajský soud v Ostravě měl dále napadeným rozhodnutím rozšířit zákonné podmínky pro podmíněné propuštění o doznání se k trestnému činu, jehož spáchání stěžovatel v průběhu celého trestního řízení popíral. Jen tak totiž lze podle stěžovatele interpretovat závěr, podle nějž nelze od stěžovatele očekávat v budoucnu řádný život, když neprokázal lítost nad svým jednáním. Také v tom je možné spatřovat nekritické převzetí závěrů znaleckého posudku, který jako předpoklad podmíněného propuštění vyžaduje pokání, čímž do trestního práva vnáší zcela nepřijatelně náboženské motivy.
S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 1 Pp 44/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost postrádá ústavně právní argumentaci a stěžovatel ve svém podání pouze vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím soudů v jeho věci.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Jak je ze spisu okresního soudu patrné, v prvním rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, shledal stížnostní soud formální chyby, které vedly k vydání nového rozhodnutí. Následnou stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku č.j. 1 Pp 44/2006-77, krajský soud zamítl, neboť shledal, že soud prvého stupně se s výtkami vypořádal a nově rozhodl v souladu s požadavky zrušovacího usnesení.
Trestní zákon poskytuje možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za dodržení zákonem stanovených podmínek, přičemž je na příslušném soudu, aby posoudil, zda jsou podmínky skutečně naplněny. S ohledem na charakter trestního práva se jedná o "benefit", kdy soud přihlédne ke změnám, které výkon trestu odnětí svobody měl na pravomocně odsouzenou osobu, resp. zda uložený trest již splnil svůj účel. Nejedná se tedy o institut, kterého bude použito automaticky, ale teprve po zhodnocení daných okolností nezávislým a nestranným soudem. Jen tomu přísluší posoudit naplnění nezbytných požadavků a dopad takového rozhodnutí. K tomu má zákonem stanovené nástroje, z nichž významným je právě příslušný znalecký posudek.
Pokud na základě takového posudku soud dospěje k závěru, že doposud nebyly naplněny předpoklady pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nelze takový závěr považovat za zkrácení v základních právech, k jejichž ochraně je Ústavní soud, ale i přímo obecné soudy (čl. 4 Ústavy ČR), povolán.
V postupu obecných soudů v projednávané věci neshledal Ústavní soud vad, a ani stěžovatel sám neuvedl, která jeho základní práva měla být porušena.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu