ECLI:CZ:US:2008:4.US.1573.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1573/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti RNDr. E. T., právně zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 6, Vlastina 23, směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Liberci ze dne 20. září 2007, č.j. 12 C 218/2004-82 a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. března 2008, č.j. 29 Co 774/2007-98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její základní práva zaručená v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci byla žaloba stěžovatelky proti prvému žalovanému zamítnuta v plném rozsahu (výrok I.), řízení bylo do částky 23.622,-- Kč spolu příslušenstvím zastaveno (výrok II.), žaloba na zaplacení částky 6.058,-- Kč s úroky z prodlení byla zamítnuta (výrok III.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů částku 13.405,-- Kč (výrok IV.).
O odvolání stěžovatelky rozhodl napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci tak, že rozsudek nalézacího soudu v napadených výrocích II. a III. potvrdil a ve výroku IV. změnil tak, že stěžovatelce a prvnímu žalovanému nepřiznal vzájemné právo na náhradu nákladů řízení a současně stěžovatelce uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení druhého žalovaného částku 6.658,-- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Stěžovatelka ve svém podání zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy, když popsala jak okolnosti řízení, tak i jednotlivé výroky a podstatnou část odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně. Uvedla, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, který svým postupem měl porušit ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku i §1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §142 o.s.ř.
S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a přikázal soudu prvého stupně věc znovu projednat.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 12 C 218/2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhý odkaz na čl. 11 Listiny odůvodněný nesouhlasem s rozhodnutím obecných soudů, aniž by uvedla v čem mělo spočívat porušení jejich základních práv.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.
Stěžovatelka namítla toliko svoji nespokojenost, která plyne z toho, že obecné soudy dospěly k jinému právnímu závěru ve věci samé a rovněž i v rozhodování o nákladech řízení. Obecné soudy však neshledaly, že by škoda, které se stěžovatelka žalobou domáhala, vznikla v příčinné souvislosti s jednáním druhého žalovaného, tedy s jím způsobenou dopravní nehodou. Na této okolnosti se zakládá rovněž rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolací soud tuto okolnost řádně a důkladně v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil a zdůvodnil, proč přiznal druhému žalovanému náhradu nákladů a proč ji nepřiznal stěžovatelce.
Provedené zhodnocení důkazů a jejich projev do rozhodnutí o nákladech řízení je zcela v kompetenci obecných soudů, které jsou určeny k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR).
Stěžovatelka neuvedla nic, z čeho by vyplývalo, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích, blíže nespecifikovaných, základních práv, k jejichž ochraně by bylo na místě povolat Ústavní soud.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu