ECLI:CZ:US:2008:4.US.1599.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1599/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. 7. 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele P. N., zastoupeným Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 2008 sp. zn. 11 To 228/2008 a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2008, č. j. 0 Nt 718/2008-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým byla v souladu s ustanovením §148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. ř."), jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2008 č. j. 0 Nt 718/ 2008-8 zamítnuta jako nedůvodná. Uvedenou stížností se domáhal propuštění z vazby. Stěžovatel uvedl, že se postupem obou soudů cítí dotčen ve svém základním subjektivním právu, jež mu plyne z čl. 8 Listiny, když se soudy nevypořádaly s jeho argumenty, jež podle jeho názoru vylučují, aby v rámci trestního stíhání, které přímo souvisí s oběma usneseními, bylo aplikováno ustanovení §68 odst. 3 písm. a, e) tr. ř. Stěžovatel vychází z toho, že obviněného nelze vzít do vazby na základě ustanovení §67 tr. ř., pokud je stíhán pro úmyslný trestný čin, za něhož lze uložit trest odnětí svobody v délce nepřevyšující horní hranici 2 let. Uvalit vazbu lze dále i na toho, kdo je sice obviněn z úmyslného trestného činu, za něhož trest odnětí svobody nesmí překročit výše uvedenou hranici dvou let, nicméně takovéto obvinění naplňuje některou ze skutečností uvedených v ustanovení §68 tr. ř. odst. 3 písm. a) - e), které působí jako výjimky z podmínky uvedené v ustanovení §67 tr. ř. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že je stíhán pro trestné činy podle ustanovení §197a odst. 1 a ustanovení §257 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. z."), splňuje tedy zmiňovanou hranici dvou let. Přesto byl vzat do vazby, a to chybnou aplikací citovaného §68 odst. 3 písm. a) a e), který byl v jeho případě použit shora uvedeným okresním soudem a jehož aplikace byla shledána zákonnou i uvedeným krajským soudem. Stěžovatel míní, že právě nedůvodnou aplikací ustanovení §68 odst. 3 písm. a, e) tr. ř. bylo porušeno jeho základní subjektivní právo plynoucí z článku 8 Listiny. S tímto závěrem se Ústavní soud neztotožnil.
Česká republika je demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka i občana. Přitom platí, že nikdo nesmí svoje práva a svobody uplatňovat způsobem, který by nepřiměřeně zasahoval do práv a svobod ostatních, nebo je dokonce porušoval. Uplatňuje-li někdo svoje subjektivní práva a svobody způsobem zmiňovaným v předchozí větě, musí mu v tom stát, jenž chce být označován jako demokratický právní stát, zabránit zákonnými prostředky.
Ústavní soud prostudoval obě napadená usnesení - s důrazem na usnesení krajského soudu - a dospěl k názoru, že v posuzované věci nedošlo k zásahu, natož pak k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Je třeba připomenout, že práva a svobody mohou být omezená jen tak, aby byla šetřena jejich podstata a smysl. K takovému omezení může dojít jen ze zákonem stanovených důvodů. Ústavní soud má za to, že v projednávané stížnosti byly obě podmínky splněny. Krajský soud nejenže správně kvalifikoval nastalý právní stav, ale také se zcela dostačujícím způsobem vypořádal s argumenty stěžovatele. Nadto Ústavní soud má za to, že argumentům, na nichž krajský soud vystavěl zamítnutí stížnosti, lze jen přisvědčit. Citované usnesení krajského soudu je příkladem toho, že i orgány státní moci, jež nejsou primárně ústavodárcem určeny k ochraně ústavnosti v užším slova smyslu, se umí v rovině ústavního práva velmi dobře pohybovat, využívat vhodným způsobem judikaturu Ústavního soudu, která jim je v jejich aplikační praxi dobrým pomocníkem, a přispívají tak k posílení principu demokratického právního státu. Z těchto důvodů se Ústavní soud plně ztotožňuje s ústavněprávní argumentací krajského soudu a odkazuje na ni.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným. S ohledem na to, že stěžovatelův návrh byl odmítnut, nemůže Ústavní soud přiznat stěžovateli náhradu nákladů podle ustanovení §83 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu