ECLI:CZ:US:2008:4.US.1680.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1680/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti PEGASO 2000, s. r. o., Podhoří - Slanice 378, 763 02 Zlín, zastoupené Mgr. Lenkou Mitáčkovou, advokátkou, AK se sídlem Osvoboditelů 91, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2008 sp. zn. 26 Co 670/2007 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jež je jí garantováno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto ceně nemovitosti, která byla předmětem výkonu rozhodnutí. Napadeným usnesením bylo změněno usnesení soudu I. stupně tak, že cena byla určena částkou 289.750,- Kč.
Tato cena však byla dle stěžovatelky stanovena v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona upravujícího oceňování nemovitostí při výkonu rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."). Krajský soud totiž nesprávně akceptoval závěry znaleckého posudku, jímž znalec určil cenu nemovitosti tak, že obvyklá cena by neměla přesahovat čistý příjem z pronájmu po odpočtu nákladů spojených s povinností stavbu odstranit. Stěžovatelka měla naopak za to, že je cenu nutno určit jako cenu použitelného materiálu z jejího odstranění sníženou o náklady na odstranění.
Uvedeným postupem soudu mělo být porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, jehož součástí je i požadavek, aby soudy při poskytování ochrany právům postupovaly v souladu se zákonnou úpravou a vykládaly ji ústavně konformně.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudem, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje tedy třetí či čtvrtou instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V projednávané věci však Ústavní soud důvody ke svému zásahu neshledal. Stěžovatelka se domáhá přezkumu způsobu určení ceny nemovitosti, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance; tato role mu však - jak je již uvedeno výše - nepřísluší. I tehdy, pokud by byla cena nemovitosti určena nesprávně (např. v důsledku použití nevhodné metody, jak tvrdí stěžovatelka), nemohl by Ústavní soud stěžovatelce vyhovět, jestliže by zároveň nebyly splněny shora vymezené podmínky.
Ačkoliv stěžovatelka identifikuje základní právo, které mělo být napadeným usnesením porušeno, spatřuje jeho porušení pouze v interpretaci jednoduchého práva. Krajský soud však v projednávané věci nikterak nevybočil z mezí ústavnosti a napadené usnesení nelze označit za ústavně nekonformní. Soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku, přičemž konstatoval, že závěry znalce jsou přesvědčivě zdůvodněny a není důvod o nich pochybovat. Ústavní soud tudíž uzavírá, že proces vedený před Krajským soudem v Brně plně vyhovoval požadavkům, které jsou vymezeny v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu