ECLI:CZ:US:2008:4.US.1694.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1694/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. července 2008 o ústavní stížnosti REAL ESTATE AGENCY 001, s. r. o., se sídlem Otrokovice, Jungmannova 1236, zastoupené Mgr. Petrem Konečným, advokátem, AK se sídlem v Olomouci, Sokolská 11, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008 čj. 21 Cdo 1704/2007-199 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka shora označený rozsudek Nejvyššího soudu. Byť to z návrhového petitu nebylo zřejmé, z obsahu ústavní stížnosti vyplývalo, že ústavní stížnost se týkala pouze zrušovací části tohoto rozsudku.
Nejvyšší soud stěžovaným rozsudkem rozsudek odvolacího soudu - s výjimkou dovoláním nenapadeného výroku I. o zrušení rozsudku okresního soudu a o zastavení řízení - zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
V postupu Nejvyššího soudu shledala stěžovatelka porušení základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zákazu retroaktivity a principu ochrany důvěry v zákon podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Polemizovala s jeho právními názory a tvrdila, že nevycházel ze znění zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, interpretoval je neústavním způsobem a nepřihlédl k nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 1777/07.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.
Soudní řízení ve věci vedené Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 136/2001 dále pokračuje, a i když napadený rozsudek Nejvyššího soudu z hlediska formálního je pravomocný, není jím ještě v daném rozsahu pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalobci; z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní práva, mohla by se stěžovatelka domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti.
Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti nevyjadřuje se Ústavní soud k tvrzení stěžovatelky, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu nebyla respektována nálezová judikatura Ústavního soudu.
Předčasně podanou ústavní stížnost nemohl Ústavní soud věcně přezkoumávat, neboť ji bylo nutno odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním osudu, ve znění pozdějších předpisů; bylo proto rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. července 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj