ECLI:CZ:US:2008:4.US.1738.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1738/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele P. Ch., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Moravská Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, sp. zn. 4 VZV 3/2008 ze dne 27. 6. 2008 a usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, č. j. OKFK-344/TČ-2008-29 ze dne 11. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 14. 7. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, č. j. OKFK-344/TČ-2008-29 ze dne 11. 6. 2008, bylo vůči stěžovateli v souladu s ustanovením §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zahájeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, spáchaný formou spolupachatelství ve prospěch zločinného spolčení, dílem dokonaný a dílem ve stadiu přípravy. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), sp. zn. 4 VZV 3/2008 ze dne 27. 6. 2008, jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že vydáním výše uvedených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel v tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání nemělo náležitosti uvedené v §160 odst. 1 trestního řádu. V napadeném usnesení absentoval konkrétní popis jednání stěžovatele, tedy místo a čas, kdy se měl stěžovatel údajné trestné činnosti dopustit a popis subjektivní stránky trestného činu. Popis jednání, tak jak byl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, dle přesvědčení stěžovatele vůbec nezakládal jeho trestní odpovědnost. Stěžovatel dále vyslovil nesouhlas s názorem vrchního státního zastupitelství, že v usnesení o zahájení trestního stíhání byly řádně popsány znaky zločinného spolčení. Dle stěžovatele nebylo v předmětném usnesení řádně uvedeno, jakým způsobem měl stěžovatel figurovat v organizační struktuře spolčení, jakou funkci v jeho hierarchické struktuře měl zastávat, o jaké společenství se jednalo, kdy vzniklo, za jakým účelem a jakou mělo organizační strukturu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, č. j. OKFK-344/TČ-2008-29 ze dne 11. 6. 2008 a usnesení vrchního státního zastupitelství sp. zn. 4 VZV 3/2008 ze dne 27. 6. 2008 svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel svou ústavní stížností napadl usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, č. j. OKFK-344/TČ-2008-29 ze dne 11. 6. 2008 jako celek, ačkoliv toto se týkalo rovněž obviněných L. N., R. P., P. S. a M. Š. Z obsahu ústavní stížnosti jednoznačně vyplývá, že stěžovatel měl v úmyslu napadnout předmětné usnesení pouze v rozsahu, v němž bylo zahájeno trestní stíhání vůči jeho osobě a v tomto rozsahu také Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal. Ve vztahu k části usnesení o zahájení trestního stíhání, která se týkala jmenovaných obviněných, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poté, co Ústavní soud napadená rozhodnutí v naznačeném rozsahu věcně přezkoumal, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že při svém rozhodování vychází ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, jež je třeba vnímat jako řízení mimořádné. Ústavní soud uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Usnesení, kterým se podle ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu rozhoduje o zahájení trestního stíhání, je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání smí dojít jedině v zákonných mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny). Toto rozhodnutí má však ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Důvodnost a zákonnost trestního stíhání bude příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení. Ústavní soud proto ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání koriguje toliko extrémní vybočení z rámce zákonnosti, mající za následek porušení ústavně zaručených práv. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Ústavní soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že usnesení o zahájení trestního stíhání nemělo náležitosti dle §160 odst. 1 trestního řádu. Vrchní státní zastupitelství se v usnesení sp. zn. 4 VZV 3/2008 ze dne 27. 6. 2008 s námitkami vznesenými v tomto ohledu pečlivě vypořádalo, zejména je možno poukázat na argument, že z hlediska popisu skutku není možno vytrhávat z kontextu popis dílčího jednání stěžovatele, ale je třeba na něj vztáhnout i další části usnesení o zahájení trestního stíhání (str. 3 usnesení vrchního státního zastupitelství sp. zn. 4 VZV 3/2008 ze dne 27. 6. 2008). Stejně tak má Ústavní soud za to, že v usnesení o zahájení trestního stíhání je zcela dostatečně vymezen charakter zločinného spolčení, včetně role stěžovatele v něm.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu