ECLI:CZ:US:2008:4.US.1806.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1806/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele E. K., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, AK se sídlem nám. T. G. Masaryka 142, 261 01 Příbram I., proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 6. 2008 sp. zn. 1 Nt 523/2008 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 7. 5. 2008 sp. zn. 1 ZN 1489/2008 spojené s návrhem na zrušení §79d odst. 5 věta druhá trestního řádu, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení §79d odst. 5 věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, jež jsou mu garantována ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhl, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené ustanovení trestního řádu.
Stěžovatel brojí proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství (správně státního zástupce Okresního státního zastupitelství) v Berouně o zajištění nemovitostí podle §79d odst. 1 trestního řádu. Toto rozhodnutí považuje za projev libovůle; stojí totiž na zcela chybných předpokladech, je nesrozumitelné a postrádá přesvědčivé odůvodnění.
Obdobnými vadami je pak dle stěžovatele zatíženo i usnesení Okresního soudu v Berouně, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce. Z obsahu soudního rozhodnutí je zřejmé, že se soud vůbec neseznámil s podstatou věci, a tudíž nenapravil pochybení státního zastupitelství.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
II.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud sice příslušný, jde však o návrh nepřípustný.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, tak stanoví maximu, podle níž, existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel tvrdí, že všechny prostředky k ochraně svých údajně porušených práv využil, v čemž mu ovšem Ústavní soud nemůže dát za pravdu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel má možnost domáhat se vrácení kupní ceny za nemovitosti, jejichž vlastnictví nenabyl v důsledku toho, že návrh na vklad práva týkajícího se zajištěných nemovitostí pozbyl své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění těchto nemovitostí (§79d odst. 5 tr. ř.), je třeba trvat na tom, aby naznačenou možnost ochrany svého práva stěžovatel čerpal předtím, než se bude dožadovat jeho ochrany před Ústavním soudem. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odkazuje na §72 odst. 3 téhož zákona, podle kterého je třeba vyčerpat i každý jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jestliže je ústavní stížnost nepřípustná a jako taková musí být odmítnuta, musí Ústavní soud odmítnout i návrh na zrušení zákonného ustanovení, který je s ní spojen; podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1023/08, II. ÚS 1862/07, IV. ÚS 347/05) má totiž návrh podaný podle §74 zákona o Ústavním soudu akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu