ECLI:CZ:US:2008:4.US.1838.08.1
sp. zn. IV. ÚS 1838/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti L. N., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Plzni, Malá ul. 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008 č. j. 20 Cdo 1046/2007-148 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2005 č. j. 18 Co 410/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2008, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z podané ústavní stížnosti, připojených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 73 Nc 2754/2004 Ústavní soud zjistil, že oprávněná obchodní firma XAVEROV, a. s. podala proti stěžovateli dne 28. června 2004 k Okresnímu soudu Plzeň-město návrh na nařízení exekuce k vymožení částky 472.762,- Kč s přísl., a to na základě pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. října 1995 sp. zn. 3 Ro 1021/95, který nabyl právní moci dne 18. prosince 1995. Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. července 2004 č. j. 73 Nc 2754/2004-11 o nařízení exekuce podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že podle jeho názoru došlo k promlčení uplatňovaného nároku, neboť obecná promlčecí lhůta činí v daném případě čtyři roky. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. ledna 2005 č. j. 13 Co 865/2004-53 usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil a dále Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 23. května 2005 č. j. 73 C 2754/2004-56 zamítl i návrh stěžovatele na zastavení nařízené exekuce. Stěžovatel proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podal odvolání, ve kterém trval na svém názoru ohledně promlčení nároku. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. prosince 2005 č. j. 18 Co 410/2005-65 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil s právními závěry soudem prvního stupně učiněnými, a to že na daný případ se vztahuje ustanovení §408 obchodního zákoníku a promlčecí doba u práva přiznaného pravomocným rozhodnutím skončí až uplynutím omezující desetileté doby. Stěžovatel se závěry učiněnými odvolacím soudem nesouhlasil a usnesení Krajského soudu v Plzni napadl dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. dubna 2008 č. j. 20 Cdo 1046/2007-148 podané dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy vyložily a aplikovaly jednoduché právo ústavně nekonformním způsobem, neboť z ustanovení §408 odst. 2 obchodního zákoníku ani z jiného ustanovení obchodního zákoníku nelze dovozovat, že přiznání práva v soudním řízení má ten následek, že promlčecí lhůta činí 10 let od splatnosti práva - pohledávky.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s rozhodovacími důvody obecných soudů tak, jak vyplývá z průběhu soudního řízení, v němž v podstatě stejnými tvrzeními usiloval o zastavení exekuce. Ve věci rozhodující soudy se námitkami stěžovatele zabývaly a ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly, proč jim nepřisvědčily. Stejně tak Nejvyšší soud řádně, věcně a logicky zdůvodnil, proč shledal dovolání nepřípustným a současně stěžovateli vysvětlil, že otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodně závazkového vztahu obecné soudy vyřešily v souladu s ustálenou soudní praxí. Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné opakovat již uvedenou argumentaci a odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní soud neshledal, že by postupem ve věci rozhodujících soudů došlo k porušení zákonných ustanovení promítající se do roviny protiústavnosti. Obchodní zákoník i občanský soudní řád soudy aplikovaly a interpretovaly ústavněprávně konformním způsobem a jejich postupu nelze z ústavního pohledu nic vytknout. Jestliže základními aspekty práva na spravedlivý proces je kontradiktornost a rovnost zbraní mezi stranami, a tyto aspekty byly v provedeném řízení dodrženy, Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu