ECLI:CZ:US:2008:4.US.1919.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1919/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele T. G., zastoupeného Mgr. Martinem Mojžíškem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Policie České republiky, Obvodního oddělení Ostrava-střed, ze dne 23. 11. 2006, č.j. MROV-2858/O1-TČ-2006, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 5. 2007, č.j. 2 ZN 7237/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 7. 2007 doručen telefaxem učiněný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), následně doplněný písemným vyhotovením návrhu, které Ústavní soud obdržel dne 31. 7. 2007, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení orgánů veřejné moci. Napadaným usnesením Policie České republiky, Obvodního oddělení Ostrava-střed (dále jen "obvodní oddělení Policie ČR"), byla podle ustanovení §159a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), odložena věc podezření z trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), jehož se měl dopustit neznámý pachatel tam specifikovaným jednáním, neboť policejnímu orgánu se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Napadaným usnesením Okresního státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "okresní státní zastupitelství") pak byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele směřující proti usnesení obvodního oddělení Policie ČR ze dne 23. 11. 2006.
Stěžovatel se domníval, že orgány veřejné moci vydáním napadaných usnesení zasáhly do jeho ústavně zaručených práv, jež jsou zakotvena v čl. 10, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a rovněž porušily ustanovení čl. 4 odst. 1, odst. 4 Listiny.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel vyjevil přesvědčení, dle něhož obvodní oddělení Policie ČR postupovalo vadně, pokud odložilo předmětné trestní stíhání, aniž se seznámilo s obsahem dopisu ze dne 22. 5. 2006, jenž byl na Finanční ředitelství v Ostravě zaslán jménem stěžovatele. Takto předestřenou argumentaci stěžovatel ve své ústavní stížnosti blíže rozvedl. Stěžovatel dále podrobil své kritice právní názor Finančního úřadu Ostrava I, dle něhož tento není oprávněn policejním orgánům vydat či předložit dopis ze dne 22. 5. 2006, a to s ohledem na povinnost mlčenlivosti, jíž je Finanční úřad Ostrava I ve smyslu §24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vázán.
Z napadaného usnesení okresního státního zastupitelství Ústavní soud zjistil, že usnesením obvodního oddělení Policie ČR ze dne 23. 11. 2006 byla podle ustanovení §159a odst. 4 trestního řádu odložena věc podezření z trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a), písm. b) trestního zákona, jehož se měl dopustit neznámý pachatel tím, že dne 22. 5. 2006 zaslal Finančnímu ředitelství v Ostravě dopis, který byl správcem daně vyhodnocen jako oznámení pro podezření z trestných činů zkrácení nebo neodvedení daně, a věc dále postoupil Finančnímu úřadu Ostrava I k dalšímu využití při činnosti oddělení specializované kontroly, přičemž tento dopis lživě podepsal jménem stěžovatele, kdy tímto jednáním neznámého pachatele měla vzniknout stěžovateli vážná újma na jeho právech.
II.
Ústavní soud přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci z hlediska tvrzených porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nepřehlédl, že část námitek obsažených v odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatele směřuje proti postupu Finančního úřadu Ostrava I ve vztahu k dopisu ze dne 22. 5. 2006. K tomuto však musí Ústavní soud stěžovatele upozornit, že vzhledem k petitu jeho ústavní stížnosti je předmět řízení před Ústavním soudem omezen výhradně na napadaná usnesení orgánů veřejné moci, Ústavní soud proto nemůže v nyní posuzované záležitosti bez dalšího zkoumat, zda nevydání a nepředložení dopisu ze dne 22. 5. 2006 Finančním úřadem Ostrava I vykazuje rozpor s relevantní právní úpravou.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Ústavní stížnost ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona o Ústavním soudu může podat fyzická nebo právnická osoba proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud však již v minulosti opakovaně konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při vyhodnocování trestních oznámení ani navazujícími rozhodnutími nelze jakkoli zasáhnout do ústavním pořádkem chráněných základních práv oznamovatelů, resp. poškozených. V trestním řízení totiž nejde o právo a věc oznamovatele trestné činnosti, poškozeného či jiné fyzické a právnické osoby, ale o právo a věc státu.
Jak plyne z ustanovení čl. 80 odst. 1 Ústavy, jakož i z ustanovení §2 odst. 8 trestního řádu, veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů (srov. čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 Listiny). Trestní oznámení nemá v rámci českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality. Z této pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů nelze žádným způsobem vyvozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému.
Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny pak lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Ve skutečnosti, že obvodní oddělení Policie ČR odložilo předmětné trestní oznámení, stejně jako v navazujícím postupu a rozhodnutí okresního státního zastupitelství, tedy nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu, neboť neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Obdobně již ostatně Ústavní soud judikoval ve svých rozhodnutích, sp. zn. II. ÚS 361/96, sp. zn. I. ÚS 84/99 (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 361/96, publikované pod č. 5 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343; usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. I. ÚS 84/99, publikované pod č. 29 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291; obě dostupná také na www.judikatura.cz).
Ústavnímu soudu tedy s ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto projednávanou ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu