ECLI:CZ:US:2008:4.US.1922.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1922/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 6, Vlastina 6, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2007, č.j. 5 To 46/2007-108 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. listopadu 2006, č.j. 25 T 102/2006-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo nebýt stíhán a zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zaručeným v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž právo být zadržen jen v případech stanovených zákonem zaručené v čl. 8 odst. 3 Listiny. současně mělo dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 trestního zákona a trestného činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvaceti měsíců. Dále mu byl uložen zákaz činnosti nákupu a prodeje cigaret a lihovin na dobu pěti let. Současně mu byl udělen trest propadnutí zabavených cigaret a lihovin. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Městský soud v Praze zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že byl společně se spoluobviněným zadržen ve vypůjčeném vozidle v jehož nákladovém prostoru byly cigarety a lihoviny, částečně nekolkované a částečně označené falešnými nálepkami. Jak stěžovatel uvedl ani on ani jeho společník však nevěděli, jak se uvedené věci dostaly do zavazadlového prostoru vypůjčeného vozidla a po celou dobu tvrdili, že nejsou jejich.
Obecné soudy dospěly k závěru, že vina byla prokázána a obhajoba vyvrácena. Soud totiž na základě provedených důkazů neuvěřil tvrzení obviněných, že zboží není jejich, že se ocitli u auta v daném čase a na daném místě pouze náhodou. Naopak uvěřil svědectví příslušníků celní správy. S takovým závěrem však stěžovatel nesouhlasí.
Obecné soudy měly svým postupem porušit ustanovení §2 odst. 5, 6 a 13 trestního řádu a tím měly zkrátit stěžovatele i v jeho naříkaném právu. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 25 T 102/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl v čem měl citovaný zásah spočívat.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatel skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný (čl. 82 odst. 1).
Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího osudu patné, obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu