ECLI:CZ:US:2008:4.US.2.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti E. S., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Annou Větrovskou, Štěpánská 630/57, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 8. 2007 č. j. 34 C 344/2007-6 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007 č. j. 18 Co 417/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 1. 1. 2008 doručen faxem návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který byl dne 3. 1. 2008 doplněn písemnou formou. Prostřednictvím tohoto návrhu se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Žalobou ze dne 29. 5. 2007 se stěžovatel domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 5 po žalovaném T. H. (v den podání žaloby měl bydliště v Praze 5) vydání motorové sekačky na trávu, po žalovaném E. S. starším (v době podání žaloby měl bydliště v Příchovcích, okres Plzeň) zaplacení částky 20.098 Kč a po žalované M. J. (v době podání žaloby měla bydliště v Plzni) zaplacení částky 5.043,50 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaný T. H. stěžovateli motorovou sekačku vrátil, bylo vůči jeho osobě po zpětvzetí žaloby řízení zastaveno.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 6. 2007 byla zbývající část žaloby vedené pod č. j. 34 C 301/2007-9 vyloučena k samostatnému řízení, vedenému u tamního soudu pod sp. zn. 34 C 444/2007. Ústavní stížností napadeným usnesením obvodního soudu byla následně vyslovena jeho místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu Plzeň - jih. Tento postup odůvodnil obvodní soud tím, že E. S. st. je hlášen k trvalému pobytu v obvodu Okresního soudu Plzeň - jih a žalovaná M. J. je přihlášena k trvalému pobytu v Plzni, tedy v obvodu Okresního soudu Plzeň - město. Proti tomuto podal stěžovatel odvolání k Městskému soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 23. 10. 2007 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Městský soud při svém rozhodování vyšel z premisy, že pro posouzení otázky místní příslušnosti je rozhodující okruh účastníků v době rozhodování soudu I. stupně za situace, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 dosud nezačal jednat ve věci samé. Skutečnost, že v době zahájení řízení byl v postavení žalovaného též T. H., bytem Praha 5, je dle mínění odvolacího soudu pro posouzení místní příslušnosti v době rozhodování soudu I. stupně již právně nerozhodná.
Stěžovatel je toho názoru, že skutečnost, dle níž došlo k zastavení řízení vůči T. H., je bez právního významu, neboť soud musí vycházet ze zásady perpetuatio fori. Pro posouzení místní příslušnosti je tak rozhodující stav v době zahájení soudního řízení. Stěžovatel poukazuje na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), který ve svém ustanovení §11 stanoví, že je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu R 29/1976 přitom vyplývá, že v obdobných případech je rozhodující, u kterého z těchto více soudů byla žaloba podána. Stěžovatel apeluje na skutečnost, že pro určení místní příslušnosti jsou rozhodující okolnosti případu v době zahájení soudního řízení. Rozhodnutí obecných soudů je tak i pro účastníka řízení překvapivé, neboť soudy jim nedaly možnost se k jejich právnímu názoru jakkoli předem vyjádřit. V souvislosti s tím odkazuje stěžovatel na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 220/04, I. ÚS 503 a I. ÚS 287/05.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdy by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Článek 38 odst. l Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Zákonem stanovícím příslušnost soudů v občanskoprávním řízení je občanský soudní řád, který v ustanovení §11 odst. 1 stanoví, že pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Uvedené ustanovení tak vyjadřuje zásadu perpetuatio fori - trvání soudní příslušnosti jednou určené až do skončení řízení bez ohledu na pozdější změny okolností, které jsou jinak pro určení příslušnosti rozhodné. Z odst. 2 zmíněného ustanovení pak plyne, že vznikne-li obdobná situace jako v projednávaném případě, tzn. že je místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. V takovém případě je vhodné posoudit, nakolik se jeví býti účelným konání soudního řízení u obecného soudu účastníka, vůči němuž byla žaloba vzata zpět. Dle náhledu Ústavního soudu je s ohledem ke všem okolnostem případu zřejmé, že souvislost mezi sudištěm a rozhodovanou věcí byla toliko formální, nikoli faktická. Z ústavněprávního hlediska je tedy akceptovatelné, aby za situace, kdy nebyl v řízení učiněn žádný procesní úkon, byla věc postoupena k projednání dalšímu místně příslušnému soudu. Uvedený postup nelze považovat za odnětí věci zákonnému soudci, neboť ve věci bude i nadále rozhodovat místně příslušný soud jednoho z žalovaných.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu