ECLI:CZ:US:2008:4.US.2373.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2373/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. října 2008 o ústavní stížnosti Mgr. Z. K., zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti exekučním příkazům č. j. 120 EX 5673/08-18 a 120 EX 5673/08-19, obou ze dne 14. 7. 2008, vydaným soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, Exekutorský úřad Klatovy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí soudního exekutora. Porušení uvedených základních práv spatřuje stěžovatel, jak plyne z důvodů jeho ústavní stížnosti, v podstatě v tom, že v jeho exekuční věci, v níž má postavení povinného, soudní exekutor vydal napadené exekuční příkazy v rozporu s rozhodnutím exekučního soudu, jímž byla nařízena exekuce odebráním věci povinného. Nařídil totiž prodej movitých a nemovitých věcí stěžovatele k vymáhání povinnosti zaplatit oprávněnému částku 1.500.00,- Kč, navíc tyto exekuční příkazy vydal exekutor v době, kdy povinnost vydat předmětnou věc - směnku, byla již v podstatě splněna. Podle přesvědčení stěžovatele tak exekutor překročil rámec vykonávaného rozhodnutí, neboť jím nebyla oprávněnému přiznána peněžitá částka v uvedené výši, ale bylo mu pouze přiznáno právo na vydání směnky, znějící na směnečnou sumu v uvedené výši. Vzhledem k tomu, že proti exekučním příkazům soudního exekutora není podle §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. přípustný opravný prostředek, obrací se stěžovatel na Ústavní soud a navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu k ústavní stížnosti připojených příloh, obou napadených rozhodnutí soudního exekutora a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2008 sp. zn. 54 Nc 2328/2008 je patrno, že tímto usnesením jmenovaný soud (kromě zastavení řízení o návrhu na nařízení exekuce ohledně pohledávek ve výši 114.150,- Kč a 67.102,91 Kč) pod bodem II. výroku nařídil, podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2006 č. j. 47 Cm 48/2003-70 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2007 č. j. 12 Cmo 174/2007-179, a) exekuci odebráním věci povinného, a to směnky vlastní, vystavené oprávněným dne 26. 5. 1997 na řad Ing. J. D., znějící na směnečnou sumu 1.500.000,- Kč, splatné v Plzni, b) exekuci na majetek povinného pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny a provedením této exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku. Jmenovaný exekutor pak dne 14. 7. 2008 vydal napadené exekuční příkazy, jimiž přikázal - prvým z nich provést exekuci prodejem všech movitých věcí stěžovatele a druhým z nich pak prodej v něm označených nemovitostí a to, jak se ve výroku těchto příkazů uvádí, "na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 6. 2008 č. j. 54 Nc 2328/2008-19, o nařízení exekuce k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 1.500.000,- Kč, slovy jedenmilionpětsettisíc korun českých a jejího příslušenství, k vymožení povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady oprávněného a povinnosti povinného uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejichž výše je stanovena v příkazu k úhradě nákladů exekuce."
Z uvedených zjištění plyne, že exekuční soud v usnesení o nařízení exekuce - kromě nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení nákladů exekuce - nařídil podle exekučního titulu exekuci na nepeněžité plnění, jímž je odebrání věci [§258 odst. 2 o. s. ř., §59 odst. 2 písm. b) exekučního řádu]. Způsob provedení exekuce na nepeněžitá plnění se však vždy řídí povahou vymáhané povinnosti a exekutor je tedy ve volbě způsobu provedení exekuce, kterou mu jinak zákon v případech exekuce na peněžitá plnění ve smyslu ustanovení §58 odst. 3 exekučního řádu přiznává, omezen, a to právě povahou povinnosti, která má být vymáhána. Pokud tedy v posuzovaném případě soudní exekutor vydal exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí stěžovatele i k "vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 1.500.000,- Kč s příslušenstvím", konal zcela v rozporu s usnesením exekučního soudu shora označeným a evidentně tak překročil rozsah svého oprávnění.
S ohledem na to, že ve smyslu ustanovení §47 odst. 3 exekučního řádu není proti exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek, zabýval se Ústavní soud otázkou, také s přihlédnutím k subsidiaritě ústavní stížnosti vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, zda uvedené evidentní pochybení exekutora není možno odstranit v rámci soustavy obecných soudů. Dospěl pak k závěru, že za takový prostředek nápravy a způsobilé obrany je třeba, za přiměřeného použití ustanovení §52 odst. 1 a §55 odst. 1 exekučního řádu, považovat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, případně jeho částečné zastavení, a to návrh opírající se o ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., na jehož podkladě může dojít k zastavení výkonu rozhodnutí ve srovnatelných situacích, tj. také tehdy, kdy je výkon rozhodnutí považován za nepřípustný pro pochybení při nařízení výkonu či pro okolnosti, které nastaly při jeho provádění (srov. Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář - II. díl, 7. vydání, str. 1466). Tento způsob obrany však zatím stěžovatel nevyužil, alespoň to z obsahu jeho ústavní stížnosti nevyplývá, nevyčerpal tak dosud všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a proto byla jeho ústavní stížnost jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2008
Pavel Holländer
soudce zpravodaj