ECLI:CZ:US:2008:4.US.2394.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2394/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2008 o ústavní stížnosti Z. D., zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem, Advokátní kancelář v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 13.3.2007 (v ústavní stížnosti nesprávně uvedeno ze dne 19.1.2007), č.j. 1T 8/2007-95, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 11.5.2007, č.j. 55 To 161/2007-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12.9.2007 a doručenou Ústavnímu soudu dne 14.9.2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že se trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení §221 odst. 1 trestního zákona nedopustil. Obecné soudy nehodnotily důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, takže nemůže obstát právní názor, že se stěžovatel dopustil v rozsudcích popisovaného jednání. Napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení s tím, že stěžovatel nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Soudy vycházely pouze a jen z tvrzení poškozené. Dále stěžovatel namítal, že nebyla před soudem slyšena svědkyně J. D. a soud neprovedl důkaz zvukovým záznamem incidentu mezi stěžovatelem a poškozenou.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 1 T 8/2007, z něhož zjistil, že stěžovatel podal dne 12.9.2007 dovolání.
Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který je vyjádřen v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou přípustnosti řízení před Ústavním soudem (srov. např. I. ÚS 239/96, Sb. n. u. sv. č.6, str. 587; III. ÚS 117/2000, Sb. n. u. sv. č.19, str. 79).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, a není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatel může podat ústavní stížnost až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku.
Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj