ECLI:CZ:US:2008:4.US.2427.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2427/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti FAMITO, spol. s r.o., IČ 25 25 25 18, se sídlem Hradec Králové, Kladská 1093/8a, právně zastoupené Mgr. Jitkou Uhlířovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Hradec Králové, Mrštíkova 1122, směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2008, č.j. 9 Afs 205/2007-61, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2007, č.j. 31 Ca 198/2006-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byla správní žaloba stěžovatelky zamítnuta. Kasační stížnost citovaným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že její správní žaloba směřovala proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové o odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu, jimiž jí byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty.
Správní soudy, ačkoliv správně konstatovaly způsob financování stěžovatelky s využitím factoringu, podle jejího přesvědčení nesprávně zhodnotily provedené finanční transakce mezi stěžovatelkou a faktorem. V takovém posouzení projednávané věci pak stěžovatelka shledala zkrácení v právu na spravedlivý proces a navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Současně uvedla, že soudy dospěly k závěrům, které neměly oporu v obsahu spisu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 198/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedla, v čem měl citovaný zásah spočívat.
Finanční orgány a správní soudy zhodnotily činnost stěžovatelky jako nestandardní transfery zboží a peněz, jejichž vedlejším produktem bylo inkasování přeplatku na DPH. Orgány veřejné moci tedy posoudily a vyhodnotily jednání stěžovatelky způsobem, se kterým ona nesouhlasila, avšak způsobem, který je logický a má oporu v příslušných právních normách.
Správní soudy se vypořádaly se všemi stěžovatelkou uplatněnými námitkami, které, zejména v případě kasační stížnosti, jsou téměř shodné s jejími námitkami v ústavní stížnosti. Podrobně vysvětlily, v čem shledaly správnost rozhodnutí finančních orgánů, a Nejvyšší správní soud rovněž vyvrátil tvrzení stěžovatelky o rozporu obsahu spisu a závěrů krajského soudu.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není dalším soudním stupněm, ani součástí soudní soustavy. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud se současně nejedná o porušení základního zaručeného práva nebo svobody.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená přímý a bezprostřední nárok na rozhodnutí odpovídající jejímu názoru, ale právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Skutečnost, že správní soudy dospěly při hmotně právním hodnocení věci k jinému závěru než ona, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu