ECLI:CZ:US:2008:4.US.2436.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2436/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. října 2008 o ústavní stížnosti J. S. proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. 9. 2008 čj. 2008/60857-424 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností doplněnou podáním ze dne 3. 10. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě ze dne 6. 8. 8008 čj. OTB-3534/2008-P0, kterým nebyl stěžovatel zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání podle ustanovení §30 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Stěžovatel kritizoval Úřad práce v Ostravě, že mu dlouhodobě není schopen zajistit vhodnou práci a opakovaně ho odmítl zaevidovat do evidence uchazečů o zaměstnání. K tomuto tvrzení doložil rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 10. 2008 čj. 2008/68161-424 a další (předcházející) rozhodnutí téhož ministerstva, jimiž byla potvrzena rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.
Stěžovatel dále uvedl, že mu v posledních šesti měsících nebyla vyplacena hornická renta a zůstal tak zcela bez finančních prostředků. Požádal proto Ústavní soud o "náklady řízení a další požadavky", jak jsou uvedeny v rozhodnutí Úřadu práce ze dne 12. 3. 2008 čj. OTB-1195/2008-P1 přiloženého k ústavní stížnosti. Dále uvedl, že požádal o přiznání plného invalidního důchodu z důvodu choroby z povolání, avšak Úřad práce v Ostravě postoupil jeho žádost Okresní správě sociálního zabezpečení v Ostravě. S tím stěžovatel nesouhlasil, neboť má za to, že okresní správa není v jeho případě příslušným správním orgánem, a proto se proti postupu úřadu práce odvolal, ústavní stížností však žádné rozhodnutí nenapadl.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ze shora uvedených norem zákona o Ústavním soudu, citovaných v rozsahu relevantním pro stěžovatelovu věc, vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem jednoduchého práva upravujících to které řízení či tu kterou materii.
V projednávané věci je procesním prostředkem proti napadenému rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí vydaného v řízení o nezařazení stěžovatele do evidence uchazečů o zaměstnání (případně i proti jiným rozhodnutím téhož orgánu v řízení o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání) žaloba podaná ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozhoduje jako soud ve správním soudnictví podle ustanovení §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a následně též kasační stížnost podle §102 a násl. téhož předpisu k Nejvyššímu správnímu soudu. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu rozhodujícího na základě předpisů o zaměstnanosti je prostředkem, který zajišťuje soudní přezkum správních rozhodnutí a případnou nápravu tvrzené protiústavnosti v soustavě správních soudů.
Stejný závěr Ústavní soud učinil i stran žádosti stěžovatele o náklady blíže nespecifikovaného řízení a další nároky (úrok z prodlení z dlužné renty a zadostiučinění za ponižující a nelidské zacházení), neboť z odůvodnění rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě, na který stěžovatel odkázal, vyplývá, že stěžovatel vede o těchto nárocích soudní řízení. Stran žádosti o přiznání plného invalidního důchodu stěžovatel konkrétní rozhodnutí žádného z orgánů veřejné moci nenapadl a Ústavní soud pouze konstatuje, že k rozhodování o přiznání invalidního důchodu je příslušný orgán sociálního zabezpečení a nikoliv úřad práce.
Vzhledem k nesplnění procesního předpokladu dovolujícího ústavní přezkum napadeného rozhodnutí nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou. S ohledem na tento závěr Ústavní soud nepovažoval za nutné vést stěžovatele k odstranění vad jeho podání, spočívajících mimo jiné i v absenci právního zastoupení, neboť i formálně bezvadná ústavní stížnost by přípustnou shledána býti nemohla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. října 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj