ECLI:CZ:US:2008:4.US.2776.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2776/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti I. H., právně zastoupeného JUDr. Karlem Stečínským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Ohradní 1352, směřující proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. června 2007, č.j. 7 Tdo 581/2007-140, a Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2007, č.j. 61 To 34/2007-121, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. listopadu 2006, č.j. 2 T 92/2006-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené částku 298.925,- Kč, ve zbytku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele Městský soud v Praze citovaným usnesením zamítl, dovolání Nejvyšší soud ČR uvedeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti konstatoval zkrácení v právu na soudní ochranu a na spravedlivý proces, když jej obecné soudy odsoudily pro skutek, který nebyl spolehlivě prokázán a napadená rozhodnutí nebyla dostatečně zdůvodněna. Ani výše způsobené škody nebyla dostatečně odůvodněna. Soudy se podle stěžovatele dostatečně nevypořádaly se subjektivní stránkou věci. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 92/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl v čem měl citovaný zásah spočívat.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i z celého spisu soudu nalézacího patrné, orgány činné v trestním řízení se věcí náležitě zabývaly. Nalézací soud provedl důkazy, které potvrdily věrohodnost výpovědi poškozené a naopak rozpory ve výpovědi stěžovatele. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí v plném rozsahu podaného odvolání. Rovněž Nejvyšší soud ČR se řádně zabýval podaným dovoláním.
Závěry stěžovatele o zásahu do jeho práva na spravedlivý proces spočívaly ve skutečnosti, že obecné soudy rozhodly v jeho věci způsobem, s nimž nesouhlasí. Sama skutečnost, že soudy rozhodly v jeho neprospěch, není dostatečným důvodem pro opodstatněnost ústavní stížnosti. Obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy, jednání pachatele podřadily pod zákonem definovaný trestný čin v souladu se zákonem rozhodly o výši a druhu trestu. Tímto jednáním tak soudy nemohly zasáhnout do naříkaných práv stěžovatele.
Podle čl. 90 Ústavy ČR jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestný čin. Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit. Obecné osudy toto ústavní vymezení dodržely a v souladu s ním rozhodly.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu