ECLI:CZ:US:2008:4.US.3079.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3079/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 o ústavní stížnosti J. K., proti sdělení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 10. 2007, čj. Nc 825/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2007 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zamítl v záhlaví uvedené sdělení Okresního soudu v Kutné Hoře a aby tomuto soudu současně nařídil dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a postupovat v řízení o stěžovatelově věci v přiměřené lhůtě.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími řadou formálních i obsahových vad, včetně vady spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti, přesto opakovaně vady svých návrhů neodstranil, pročež byly jeho ústavní stížnosti odmítnuty (srov. např. III. ÚS 2318/07, III. ÚS 498/07, IV. ÚS 2449/07).
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj