ECLI:CZ:US:2008:4.US.3154.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3154/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. O. J., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 10, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, č.j. 29 Odo 1039/2006-126, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2006, č.j. 14 Cmo 436/2005-107, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2005, č.j. 14 Cm 89/2000-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 4 Ústavy ČR, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení o ústavní stížnosti známy.
Stěžovatel v ústavní stížnosti setrvává na argumentaci, kterou uplatňoval v průběhu řízení před obecnými soudy. Ze skutečnosti, že soudy k této argumentaci nepřihlédly a nedaly stěžovateli za pravdu, vyvozuje stěžovatel porušení svých základních práv a svobod. Nad tento rámec stěžovatel neuvádí nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Jedná se tedy pouze o polemiku s napadenými rozhodnutími obecných soudů a to navrch polemiku opakovanou, neboť s tvrzeními a námitkami stěžovatele se již vypořádaly obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Fakt, že stěžovatel se s napadenými rozhodnutími neztotožňuje, nemůže být bez dalšího vyhodnocen jako zásah do sféry jeho základních práv.
Ústavní soud soustavně judikuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93). Z obsahu podání stěžovatele nevyplývá, v čem by měl zásah do jeho základních práv spočívat, nepočítáme-li námitku, že soudy se nepřiklonily ke stěžovatelově argumentaci. Tato námitka ovšem, jak výše rozvedeno, sama o sobě na zásah do základních práv stěžovatele neukazuje. Zároveň po prostudování napadených rozhodnutí neshledal Ústavní soud žádnou známku toho, že by stěžovatelova ústavním pořádkem zaručená práva byla porušena jiným způsobem, než naznačuje ústavní stížnost.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud konstatuje neopodstatněnost ústavní stížnosti vzhledem ke všem napadeným rozhodnutím, přestože dovolání podané stěžovatelem nebylo přípustné a nelze jej tedy za poslední procesní prostředek ochrany práv stěžovatele považovat. S ohledem na tuto skutečnost by ústavní stížnost vůči rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu byla podána opožděně. Ústavní soud však přihlédl k nedostatečnému poučení, kterého se stěžovateli dostalo odvolacím soudem v otázce dovolání, a zabýval se věcně všemi napadenými rozhodnutími.
Ústavní soud tedy uzavírá, že k porušení stěžovatelových základních práv a svobod napadenými rozhodnutími nedošlo a nezbývá než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu