ECLI:CZ:US:2008:4.US.3180.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3180/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele A. K., o "ústavní stížnosti pro nevymahatelnost práva" proti Ústavnímu soudu ČR, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 14. 12. 2007 doručen návrh, formálně označený jako "Ústavní stížnost pro nevymahatelnost práva". Tato stížnost byla primárně směřována proti Ústavnímu soudu ČR, který v minulosti již odmítl několik návrhů stěžovatele. Rozhodnutí v těchto věcech považoval stěžovatel za svévolná a za formu drzého postoje moci. V souvislosti s uvedeným pak stěžovatel výslovně odkazuje na věc sp. z. SPR ÚS 206/07 (správně zřejmě SPR ÚS 203/07). Stěžovatel žádá o určení právního zástupce, neboť si ho nemůže z finančních důvodů dovolit. Dále pak vyzdvihuje především tu skutečnost, že povinné právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno soudem samotným a nikoli "žalujícím".
II.
K výše uvedenému návrhu nutno konstatovat, že návrh je zatížen celou řadou vad, přičemž z ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyplývá, že ústavní stížnost lze podat proti pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem a dále pak proti opatřením nebo jiným zásahům orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci"), jimiž bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"). Stěžovatel směřuje svůj návrh proti Ústavnímu soudu, čímž se domáhá projednání, které podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu není možné. Z toho důvodu byla jeho věc odmítnuta pro nepříslušnost.
Z návrhu stěžovatele je zřejmé, že brojí též proti obligatornímu právnímu zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Zákon o Ústavním soudu přitom v tomto směru neumožňuje přijetí jakýchkoli výjimek. V podstatě se zde vychází ze stejného principu jako je tomu u Nejvyššího soudu ČR, a to, že návrh musí být sepsán kvalifikovaně, což na jednu stranu chrání státní instituci před zahlcením a na stranu druhou to chrání samotné účastníky řízení, jejichž podání by nemuselo dostatečně hájit jejich právní zájmy. Z judikatury Ústavního soudu navíc vyplývá, že i samotný advokát, pokud by chtěl podat ve své vlastní věci ústavní stížnost, musel by se dát právně zastoupit jiným advokátem. Z uvedeného plyne, že podmínka povinného právního zastoupení před Ústavním soudem je skutečně nutná a nezbývá, než na ní setrvat.
Má-li stěžovatel problémy s obstaráním právního zastoupení, může se obrátit na Českou advokátní komoru v Brně, nám. Svobody 84/15, která mu může v souladu s ustanovením §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokáta ustanovit.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka řízení odmítl jako návrh, k jehož projednání není dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj