ECLI:CZ:US:2008:4.US.494.08.1
sp. zn. IV. ÚS 494/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti H. G., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Kříženecký & partneři, v.o.s., České Budějovice, Na Sadech 21, směřující proti usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. října 2006, č.j. 1 Nt 502/2006-15, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2007, č.j. 3 To 946/2006-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho právo zaručené v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého slouží státní moc všem a lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, dále právo domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého soudu, zaručené v čl. 36 Listiny, právo na veřejné projednání vlastní věci bez zbytečných průtahů za své přítomnosti a s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, zaručeným v čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na projednání věci soudem a právo na obhajobu dle čl. 40 Listiny.
Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově bylo rozhodnuto, že samosoudkyně není vyloučena z projednávání věci sp. zn. 1 Nt 502/2006 (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 242/2000 se zamítá, neboť nebyly shledány důvody k obnově (výrok II.). Napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích byla stížnost do usnesení okresního soudu zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podal návrh na obnovu řízení, který byl veden u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 Nt 501/2003, o stížnosti rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 137/2006. Následnou ústavní stížnost posoudil Ústavní soud usnesením ze dne 5. června 2007 pod sp. zn. I. ÚS 1263/07 jako zjevně neopodstatněnou.
Novým rozhodnutím o návrhu na obnovu řízení, proti nimž podal tuto ústavní stížnost, vyčítá stěžovatel absenci veřejného zasedání krajského soudu. Krajský soud své rozhodnutí opřel o závěr, že stěžovatel netvrdil ani nedoložil žádné nové okolnosti, které by nebyly řešeny již v rámci původního řízení ve věci samé, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 T 242/2000, a v rámci prvního řízení o návrhu na povolení obnovy. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí a má za to, že v novém řízení předložil nové důkazy.
Stěžovatel se rovněž domáhal, aby věc byla k rozhodování delegována jinému soudu. Ani tomuto požadavku však obecné soudy nevyhověly. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 1 Nt 502/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud při vyžadování spisu vedeného ve věci shledal, že stěžovatel podal nový (v pořadí již třetí) návrh na obnovu řízení ve věci samé, který je nyní veden u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 Nt 501/2007, přičemž ve věci bylo vydáno dne 16. července 2008 usnesení, které stěžovatel napadl dne 12. srpna 2008 stížností, o níž doposud krajský soud nejednal.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Z procesních předpisů jednoznačně vyplývá, že užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků. Řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení.
První fáze řízení probíhala před Okresním soudem v Českém Krumlově na základě podrobného a obsáhlého návrhu stěžovatele. Na základě provedené komparace návrhu s předchozími podáními i s řízením ve věci samé, dospěl soud k závěru, s nímž stěžovatel nebyl spokojen, a proto takové rozhodnutí napadl stížností. Krajský soud v Českých Budějovicích stížnost přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně podrobně a své závěry řádně odůvodnil.
Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se neztotožnily s přesvědčením stěžovatele o novosti a významu důvodů, na nichž návrh na povolení obnovy řízení založil, když shledaly shodnost s předchozím návrhem. Ustanovení §286 trestního řádu, které předepisuje veřejnost řízení o návrhu na obnovu řízení (odst. 1.) uvádí i okolnosti, kdy je možné vydat rozhodnutí v řízení neveřejném (odst. 2.). Jak je ze spisového materiálu, jakož i z napadených rozhodnutí a z podkladů pro předchozí ústavní stížnost (sp. zn. I. ÚS 1263/07), patrné, jednotlivé návrhy stěžovatele se překrývaly, a proto, pokud dospěly obecné soudy k závěru o uplatnění týchž důkazů a skutečností jako v předchozím případě, nastala zákonná podmínka pro neveřejné zasedání soudu.
Pokud zákonodárce určil okolnosti, za kterých není veřejnost projednání návrhu na obnovu řízení nutno konat veřejně, a soudy takové okolnosti ověřily, nelze v jejich postupu shledat protizákonný postup.
Zaručené právo na veřejné a rychlé projednání věci, za přítomnosti účastníků řízení a s možnosti vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, se předpokládá u projednávání věci samé. V daném případě, jak již bylo výše uvedeno, je řízení o obnově rozděleno do dvou fází, v nichž první má pouze osvědčit okolnosti, resp. splnění podmínek pro druhou fázi. Takové rozdělení má, mimo jiné, i ten účel, že řízení o obnově bude efektivní, aniž by mimo prověřování předložených důkazů a svědectví muselo prověřovat opakování již provedených důkazů. Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, což znamená, že pro jeho užití musí nastat mimořádné okolnosti. S ohledem na tyto okolnosti neshledal Ústavní soud ani protiústavnost postupu obecných soudů.
Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani nic dalšího, co by bylo způsobilé stěžovatele zkrátit v jeho naříkaných právech. Soudy v rámci své zákonem stanovené pravomoci věc posoudily a pokud dospěly k závěru, který řádně a úplně odůvodnily, nepovažuje Ústavní soud taková rozhodnutí za vadná.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu