infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.01.2008, sp. zn. IV. ÚS 56/08 [ usnesení / VÝBORNÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:4.US.56.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:4.US.56.08.1
sp. zn. IV. ÚS 56/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti I. Z., zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, AK se sídlem Masarykova 37/39, 602 00 Brno, proti postupu Krajského soudu v Brně, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stručně formulovanou ústavní stížností domáhá se stěžovatelka přezkumu postupu Krajského soudu v Brně, jenž ji dne 4. 1. 2008 po vyhlášení rozsudku 39T 11/2007 nepropustil z vazby na svobodu, a to ačkoliv šlo o rozsudek, jímž byla zproštěna obžaloby. V tom shledává stěžovatelka porušení č. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť dle jejího názoru důsledkem zprošťujícího rozhodnutí je zánik vazebních důvodů. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis obecného soudu; z něho zjistil následující skutečnosti. Usnesením ze dne 7. 12. 2007 (čl. 238) rozhodl Krajský soud v Brně, že se stěžovatelka (a obžalovaný P. L.) ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu. Stěžovatelce bylo toto rozhodnutí doručeno dne 14. 12. 2007, jejímu obhájci dne 7. 1. 2008. Ze spisu není patrno, že by proti tomuto usnesení stěžovatelka brojila přípustným opravným prostředkem. Podle protokolu o hlavním líčení konaném 4. 1. 2008 (čl. 270 až 279) vyhlásila předsedkyně senátu nalézacího soudu v jeho závěru rozsudek, jímž soud stěžovatelku a spoluobžalovaného P. L. zprostil obžaloby pro zánik trestnosti činu (v němž obžaloba spatřovala přípravu k trestnému činu vraždy); státní zástupce ihned po vyhlášení rozsudku podal proti němu (do protokolu) odvolání; obžalovaní se práva odvolání vzdali. Na to obhájce stěžovatelky podal za stěžovatelku žádost o propuštění z vazby. O této žádosti rozhodl soud v den jejího podání zamítavým usnesením (čl. 308), jež bylo doručeno stěžovatelce 9. 1. 2008; ze spisu se nepodává, že by bylo usnesení doručeno i jejímu obhájci a ani že by toto rozhodnutí napadla stěžovatelka stížností. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka vychází ze zřetelně mylné představy, že při vyhlášení zprošťujícího rozsudku je zákonnou povinností soudu propustit obžalovaného na svobodu. Tento právní názor stěžovatelky nemá však oporu ani v ústavním ani v jednoduchém právu. Žádné zákonné ustanovení nepřikazuje obecnému soudu, aby vždy při přijetí a vyhlášení zprošťujícího rozsudku přijal a vyhlásil i usnesení o propuštění osoby zproštěné obžaloby z vazby. Zajisté propuštění z vazby v situaci takto naznačené bude spíše pravidlem než výjimkou, avšak nepoužití tohoto pravidla v konkrétní - nyní stěžovatelčině věci - nelze považovat bez dalšího za postup protiústavní. Požadavek stěžovatelky, "aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně uložil povinnost rozhodnout o propuštění stěžovatelky z vazby", je proto nutno hodnotit jako zjevně neopodstatněný, neboť jím je vyžádováno, aby Ústavní soud přikázal obecnému soudu rozhodnout tak, jak jeho povinností není. Nezbylo proto, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Již v nálezu IV. ÚS 269/05 [Sb.n.u., sv. 37, str. 630 (638))] uvedl Ústavní soud, že "sám není povolán k tomu, aby rozhodoval o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu". V souvislosti se vším, co již bylo uvedeno, Ústavní soud připomíná, že tímto rozhodnutím nikterak není prejudikováno, jak bude dále obecnými soudy o vazbě stěžovatelky (jakož i spoluobžalovaného P. L.) rozhodováno. Stěžovatelce nutno přisvědčit, že z ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu plyne jednoznačná povinnost orgánů činných v trestním řízení ex offo (ale samozřejmě též na podkladě žádosti či stížnosti ve vazbě jsoucí osoby) zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, přičemž aplikace nejen tohoto ustanovení trestního řádu má v rovině ústavní konsekvenci s ustanovením čl. 8 Listiny. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 24. ledna 2008 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:4.US.56.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 56/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 1. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 8. 1. 2008
Datum zpřístupnění 14. 2. 2008
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-56-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 57504
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-09