ECLI:CZ:US:2008:4.US.770.08.1
sp. zn. IV. ÚS 770/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2008 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Simonou Toutovou, advokátkou, AK Bohumínská 1950/5, 733 01 Karviná - Fryštát, proti usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 8. 2007 č. j. 9 C 2/2007-30 a Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007 č. j. 25 Co 553/2007-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tím, že jimi měla být dotčena jeho ústavně garantovaná práva na soudní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména článek 36 odst. 1, článek 37 odst. 2 a článek 38 odst. 2, s přihlédnutím k článku 90 Ústavy a k článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z podané ústavní stížnosti a z přiložených usnesení obecných soudů zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 31. 8. 2007 č. j. 9 C 2/2007-30 zastavil řízení, jež stěžovatel zahájil dne 28. 12. 2006 žalobou o uložení povinnosti zaplatit mu peněžitou částku žalovanou obchodní společností BRUPOLL, s. r. o. Nalézací soud konstatoval, že v době podání žaloby byla již žalovaná vymazána z obchodního rejstříku, čímž ztratila právní subjektivitu, jejíž nedostatek představuje neodstranitelnou překážku řízení. Krajský soud v Praze usnesením ze dne ze dne 30. 11. 2007 č. j. 25 Co 553/2007-38 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že nalézací soud pochybil, když nerozhodl o stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř., nicméně toto pochybení nemělo vliv na výsledek řízení, neboť ustanovení zástupce by nebylo účelné, poněvadž žádný zástupce by nemohl ochránit stěžovatele takovým způsobem, aby řízení nebylo zastaveno.
Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že okresní soud zjistil nedostatek podmínky řízení teprve po osmi měsících, ačkoli v průběhu daného řízení jednou rozhodoval, a to o zastavení řízení ve vztahu k žalobkyni H. P., a mohl tak nedostatek podmínky řízení zjistit. Dále nalézací soud bezdůvodně nerozhodl o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce a teprve poté, co zjistil nedostatek podmínky řízení, odůvodnil jím své dosavadní prodlení s ustanovením. Stejně odůvodnil i zamítavá rozhodnutí o žádostech o ustanovení zástupce pro podaní dovolání a ústavní stížnosti. To vše za situace, kdy byl stěžovatel umístěn ve věznici, hospitalizován v nemocnici s poškozením zraku a byl odkázán na pomoc vychovatele, tedy osoby bez právnického vzdělání.
Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Má-li stěžovatel za to, že v jeho věci existovaly průtahy, je nutno rozlišovat dvě situace. V prvém případě, kdy se ústavně právní ochrany domáhá účastník řízení, které v době podání ústavní stížnosti probíhalo, ale dosud nebylo ukončeno, Ústavní soud zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práv a svobod stěžovatele pokračoval, shledá-li jeho ústavní stížnost důvodnou. V případě druhém, kdy je již řízení před orgánem veřejné moci v době podání ústavní stížnosti pravomocně skončeno, považuje Ústavní soud po nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, takovou ústavní stížnost za nepřípustnou podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť procesními prostředky k ochraně práva narušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy jsou v důsledku přijetí citované právní úpravy uplatnění nároku na náhradu škody v předběžném projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě 6 měsíců (je-li nárok uplatňován vůči státu), a žaloba (je-li nárok na náhradu škody uplatňován vůči územnímu celku, či jde-li o uplatnění nároku na zadostiučinění), jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném (srov. odst. 21. nálezu, sp. zn. IV. ÚS 2519/07, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Vzhledem k tomu, že řízení je již pravomocně skončeno, je ústavní stížnost v části, v níž stěžovatel poukazuje na délku řízení, nepřípustná.
Skutečnost, že okresní soud nejprve zastavil řízení ve stěžovatelově věci a teprve poté rozhodl o návrhu na ustanovení zástupce, není za daných podmínek způsobilá zasáhnout do stěžovatelových ústavně zaručených práv, a nedává tak prostor pro zásah Ústavního soudu v podobě kasace napadených usnesení; v ostatním odkazuje Ústavní soud na odůvodnění napadených rozhodnutí. Maje je za správná a úplná, nepovažuje za potřebné cokoli k nim dodávat. V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2008
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu