ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.17.08.1
sp. zn. Pl. ÚS 17/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci návrhu Okresního soudu v Pardubicích na zrušení nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/94, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále též "navrhovatel") podal "analogicky", podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh, aby Ústavní soud zrušil nález pléna sp. zn. Pl. ÚS 16/94. Pokud by neshledal důvod ke zrušení tohoto nálezu, navrhl zrušení části nálezu sp. zn. III. ÚS 107/04, vymezující pojem "rasová perzekuce". V odůvodnění návrhu uvedl, že rozhoduje o restitučním nároku žalobců Dipl. Ing. J. C.-M. a K. C.-M. o vydání mobiliáře zámku v Opočně. Žalobkyně podala v roce 1995 návrh na vydání věcí i podle zákona č. 116/1994 Sb. (novela zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích) z důvodu rasové perzekuce. Pojem rasové perzekuce je ovšem v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 16/94 a sp. zn. III. ÚS 107/04 definován rozdílně.
Navrhovatel uvedl, že si je vědom závažnosti svého postupu i toho, že mu žádný zákon neumožňuje podat návrh na zrušení nálezu Ústavního soudu. Současně se však v dané věci nepovažuje za kompetentní řešit, který z obou nálezů Ústavního soudu má upřednostnit při výkladu pojmu "rasová perzekuce" ve sporu o vydání mobiliáře. V tomto sporu, který trvá již řadu let, tak dochází k porušení základního práva obou stran na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jedním ze zásadních důvodů, které vedly k dosud rozdílným soudním rozhodnutím v téže věci, jsou, podle navrhovatele, nálezy Ústavního soudu rozdílně hodnotící pojem "rasová perzekuce".
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v této věci splněny podmínky pro zahájení řízení před Ústavním soudem. Článek 89 odst. 2 Ústavy ČR stanoví, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, tedy i pro samotný Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní ustanovení veřejnoprávní normy, není možné se od zmíněných ustanovení jakkoliv odchýlit. Podaný návrh je tedy návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o aktivní legitimaci obecných soudů v řízení před Ústavním soudem, soud může, podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, v souvislosti se svou rozhodovací činností, podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Příslušný soud tedy může podat pouze návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, za podmínky stanovené v čl. 95 odst. 2 Ústavy. Možnost podat návrh na zrušení nálezu Ústavního soudu zákon vůbec nezná.
Z výše uvedeného vyplývá, že se nejedná o návrh podaný podle §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Proto soudce zpravodaj tento návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu