ECLI:CZ:US:2009:1.US.1478.08.1
sp. zn. I. ÚS 1478/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Janem Křivánkem, advokátem, se sídlem Sady 5. května 46, 301 00 Plzeň, proti rozsudku Okresního osudu v Domažlicích ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 1 T 148/2007, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 50 To 107/2008, za účasti Okresního osudu v Domažlicích a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2008, stěžovatel napadl rozsudek Okresního osudu v Domažlicích (dále jen „okresní soud“) ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 1 T 148/2007 (dále jen „rozsudek okresního soudu“). Rovněž napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 50 To 107/2008 (dále jen „rozsudek krajského soudu“), jímž byl k odvolání obžalovaných zrušen rozsudek okresního soudu a stěžovatel společně s obžalovaným P. P. byli shledáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 2 písm. c) v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen „trestní zákon“).
Stěžovatel zakládá svou ústavní stížnost na tvrzení, že došlo k porušení §166 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), upravujícímu možnost obviněného a jeho obhájce seznámit se s výsledky vyšetřování. Uvádí, že policejní orgán mu umožnil dne 8. 10. 2007 seznámit se se spisem. Při tomto úkonu stěžovatel zjistil zásadní nedostatky spisové dokumentace. Proto navrhl doplnění spisového materiálu o úřední záznam sepsaný nprap. K. a dále vyřazení listů 40-43 (nezákonně provedené fotorekognice) a listů 83-93 (nesouvisející listiny). Policejní orgán po tomto návrhu obhajoby výrazně (v rozsahu cca 10%) změnil obsah spisového materiálu, některé listiny doplnil, některé vyřadil. Neumožnil však obhájci následně se s novým obsahem spisového materiálu seznámit, a to i přesto, že při úkonu dne 8. 10. 2007 se s navrhovatelem a jeho obhájcem domluvil na novém termínu seznámení se spisem na den 16. 10. 2007. Tento úkon ze strany policejního orgánu nebyl proveden ani zrušen. Policejní orgán svým přípisem ze dne 9. 10. 2007, doručeným obhájci navrhovatele až dne 15. 10. 2007, odmítl návrh obhajoby ze dne 8. 10. 2007 bez jakéhokoliv odůvodnění (zejména týkající se listů č. 40-43) s tím, že obhájci bylo částečně vyhověno a částečně jeho návrhy zamítnuty. Tuto skutečnost svým postupem znemožnil policejní orgán překontrolovat, neboť již dne 11. 10. 2007 byla podána obžaloba.
Dle přesvědčení stěžovatele v důsledku pochybení ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyla řádně ukončena procesní fáze přípravného řízení a bylo zkráceno jeho právo na obhajobu zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Pokud obviněnému a jeho obhájci není poskytnut dostatek času k prostudování spisu a nemají-li v průběhu tohoto úkonu vždy k dispozici celý spis, jde o takové porušení práva na obhajobu (§2 odst. 13 trestního řádu), které odůvodňuje postup podle §188 odst. 1 písm. e) trestního řádu (Vrchní soud v Praze č. j. 12 To 76/97, 11 To 38/94). Nelze souhlasit s názorem krajského soudu, který ve svém rozsudku obhajuje tento nezákonný a protiústavní postup s odůvodněním, že těžiště dokazování bylo novelou č. 265/2001 Sb. přesunuto před soudy prvého stupně. Předpokladem pro řádné provedení důkazního řízení před soudem prvého stupně je totiž řádný průběh a řádné ukončení řízení přípravného. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Okresní soud uvedl, že uplatněné námitky neshledává důvodnými. Ze spisu je zřejmé, že dne 5. 10. a 8. 10. 2007 řádně proběhlo seznámení obviněných a obhájců se spisem, ke kterému byli řádně a včas všichni obesláni (č. l. 89-94). Pokud jde o uplatněné návrhy na doplnění dokazování, policejní orgán jim v podstatě vyhověl, avšak toto doplnění rozhodně nemělo žádný procesní význam pro rozhodování soudu ve věci samé. Soud nepřehlédl, že policejní orgán stanovil nový termín k prostudování spisu na den 16. 10. 2007, které poté následně již neproběhlo, neboť návrhy na doplnění dokazování byly odmítnuty. Z doplněného dokazování na návrh obhájců vyplývá, že tam byly doplněny písemnosti, které ve spise nemají co dělat, neboť soud při svém rozhodování naprosto nemůže vycházet z procesně nepoužitelných úředních záznamů o podaném vysvětlení, které podával obviněný V. P. dne 18. 7. 2007, ale z procesně použitelné výpovědi učiněné obviněným po sdělení obvinění. Se všemi námitkami se soud vypořádal v rámci hlavního líčení dne 9. 11. 2007 (viz č. l. 154-156). Doplněné listiny neporušily práva obviněných na obhajobu. Navíc obhájce měl možnost kdykoliv do doby konání hlavního líčení nahlédnout do spisu, což neučinil. Navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Okresní státní zastupitelství v Domažlicích nesouhlasí s tvrzením, že při seznámení s výsledky vyšetřování trpěla spisová dokumentace zásadními nedostatky. Policejní orgán uznal výsledky vyšetřování za skončené s tím, že byly vyčerpány důkazní možnosti ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro podání obžaloby. Pokud obhájce v rámci prostudování spisu žádal o založení úředního záznamu ze dne 21. 1. 2007 sepsaného nprap. K. a úředních záznamů o vytěžení obviněných ještě před zahájením trestního stíhání do spisu, pak v tomto směru bylo obhájci policejním orgánem vyhověno. Rovněž policejní orgán vyhověl návrhu obhájce a ze spisu vyřadil č. l. 83-93; návrhy na vytěžení P. P. a vyřazení listů 40-43 v souladu s ustanovením §166 odst. 1 trestního řádu odmítl. Vzhledem k tomu, že vyšetřování nebylo doplněno o žádné nové důkazy, když obsah listin nově zařazených do spisu na návrh obhájce byl obviněnému i obhájci znám, kdy navíc kopie těchto záznamů byly obhájci zaslány společně s vyrozuměním a odmítnutím návrhu, a stejně tak jim byl znám obsah listin vyřazených na návrh obhájce, policejní orgán upozornil obhájce na tuto skutečnost s tím, že důvod k opětovnému seznámení s výsledky vyšetřování odpadá a v případě pochybností např. zda došlo k řádnému přečíslování spisu (propisovací tužkou) má možnost, stejně jako obviněný, ve smyslu ustanovení §65 trestního řádu kdykoli do spisu nahlédnout. Dne 10. 10. 2007 byl spis předložen Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích s návrhem na podání obžaloby, která byla vypracována a u okresního soudu podána dne 11. 10. 2007. Žádost o přezkoumání postupu státního zástupce dle §157a trestního řádu byla Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni doručena dne 2. 11. 2007, tedy již poté, co bylo v dané věci soudem nařízeno hlavní líčení na 9. 11. 2007 a z uvedeného důvodu bylo podání zasláno dne 12. 11. 2007 Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích za účelem jeho postoupení okresnímu soudu jako součást obhajoby obviněného. Obhájce obviněného dne 9. 11. 2007 po zahájení hlavního líčení a přednesení obžaloby namítl v podstatě stejné skutečnosti jako v ústavní stížnosti, kdy však soud neshledal důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu, že obhájce neměl možnost se seznámit s obsahem písemností založených ve spise na č. l. 95-104, neboť se jedná o procesně nepoužitelné důkazy, které neměly být policejním orgánem do spisu vůbec založeny. Naprosto shodné stanovisko pak zaujal i krajský soud v rozsudku při rozhodování o odvolání obžalovaných.
Krajský soud uvedl, že především odkazuje na odůvodnění svého rozsudku. Dále dodal, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k zásadní změně poměru a významu jednotlivých stádií trestního řízení. Přípravné řízení má na základě této novely funkci skutečně přípravnou, pomocnou a těžiště řízení se přenáší před soud. Z toho mimo jiné vyplývá, že nelze jakékoliv vady přípravného řízení považovat za důvod k předběžnému projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Takovým důvodem může být jen zjištění natolik závažné vady, která sama o sobě nebo ve spojení s jiným vážným způsobem zpochybňuje zákonnost přípravného řízení a jeho výsledků nebo takové vady, která má za následek, že k některým úkonům přípravného řízení nelze přihlížet jako k důkazu (absolutní neúčinnost důkazu), přičemž náprava této skutečnosti v řízení před soudem, např. novým provedením důkazu, není možná. Má-li být zjištěná závažná vada přípravného řízení důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, musí být v přípravném řízení odstranitelná. V dané konkrétní věci stěžovatel pomíjí konkrétní charakter i význam důkazů, které byly v přípravném řízení nezařazeny do spisu (úřední záznam sepsaný nprap. K.), resp. které podle stěžovatele naopak ze spisu měly být vyřazeny. V prvém případě platí, že úřední záznam obsahující vytěžení svědka nemá v trestním řízení charakter použitelného důkazu. Strany mají naopak právo v řízení před soudem nejen navrhnout, ale také předložit důkaz, který nakonec mohou i provést (srovnej ustanovení §180 odst. 3, §203 odst. 1 a §215 odst. 2, 3 trestního řádu). V případě důkazů nevyřazených ze spisu je evidentní, že stěžovatel přeceňuje význam spisového materiálu a naopak pomíjí význam součinnosti stran při dokazování v řízení před soudem (§215 trestního řádu) ve spojení se zásadami zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 trestního řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 trestního řádu). Krajský soud má za to, že v dané věci nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele a navrhuje proto podanou ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
Krajské státní zastupitelství v Plzni se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli k případné replice. Ten její možnosti využil. K vyjádření okresního soudu uvedl, že není jeho povinností suplovat pochybení jak policejního orgánu, tak soudu prvého stupně tím, že v případě porušení jeho práva na obhajobu toto porušení zhojí tak, že samostatně nahlédne do spisu a tím se s jeho obsahem seznámí. Navrhovatel neměl nikdy k dispozici celý spis, nemohl proto učinit z jeho strany objektivní posouzení, zda-li bude podávat návrhy na doplnění vyšetřování v souvislosti s obsahem spisového materiálu. Hodnocení procesního použití jednotlivých spisových listin je dle názoru navrhovatele zcela irelevantní, neboť toto spadá až do řízení před soudem a navíc z důvodu absence seznámení se se spisem se nemohl navrhovatel vyjádřit ani k této otázce.
K vyjádření Okresního státního zastupitelství v Domažlicích stěžovatel sdělil, že popírá, že by mu byl obsah listin nově zařazených do spisu znám, toto tvrzení odporuje prosté logice, kdy nemohl být navrhovateli znám obsah listin, se kterými mu nebylo umožněno se seznámit. Stejně tak navrhovatel uvádí, že nezná v procesním řízení trestním institut „odpadnutí důvodu k opětovnému seznámení s výsledky vyšetřování“. Právě pro odstranění subjektivních úvah policejního orgánu, zda je či není v konkrétním případě důvod pro seznámení se s výsledky vyšetřování, stanovuje §166 trestního řádu způsob seznámení se s výsledky vyšetřování pro obviněného a jeho obhájce.
Co se týče vyjádření krajského soudu, navrhovatel má za to, že ani s ohledem na přípravnou funkci přípravného řízení nelze porušovat jeho zákonem daná práva. Důvodem seznámení se s výsledky vyšetřování není samotné hodnocení důkazů, to má být činěno až soudem, ale obviněnému a obhájci má být umožněno reagovat na obsah vyšetřovacího spisu v úplně závěrečné části vyšetřování a učinit návrhy na doplnění dokazování tak, aby před soud byli postaveni pouze ti obvinění, u kterých je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Hodnocení použitelnosti či nepoužitelnosti listiny jako důkazu je nutné ponechat na úvaze soudu, přesto však má obviněný dle navrhovatele právo na seznámení se s kompletním spisovým materiálem pro posouzení, zda např. v případě nepoužitelnosti jednoho důkazu před soudem není vhodné navrhnout důkaz jiný, který by byl obsahově stejný a procesně použitelný. Na své ústavní stížnosti stěžovatel trvá.
III.
Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od okresního soudu předmětný spis sp. zn. 1 T 148/2007 (dále jen „spis“). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnosti vyhovět nelze.
Ústavní soud konstatuje, že z vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že obhajobě bylo, ač je stěžovatel jiného názoru, řádně umožněno prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování ve smyslu §166 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel sice považuje změny, ke kterým došlo po tomto prostudování, za zásadní, nutno však konstatovat, že došlo pouze ke dvěma zásahům do obsahu spisu. Za prvé jde o vyřazení některých listů, kdy se tak ovšem stalo právě k návrhu stěžovatele (tedy jejich obsah mu byl znám). Za druhé, opět k návrhu stěžovatele, byly do spisu zařazeny tři úředních záznamy, kdy jejich kopie byla zaslána (srovnej č. l. 104 a 155-156 spisu) právnímu zástupci stěžovatele (tedy obhajoba s nimi byla seznámena tímto způsobem). Ústavní soud za dané situace považuje závěr policejního orgánu, že není důvod k dalšímu termínu prostudování spisu (č. l. 104 spisu), za akceptovatelný.
Nadto je nutno vzít v úvahu, že rozsudek okresního soudu byl již dříve zrušen rozsudkem krajského soudu a vzhledem k tomu musel Ústavní soud v tomto bodě považovat ústavní stížnosti za nepřípustnou. Ve zbytku ji shledal zjevně neopodstatněnou.
Za situace, kdy neplatí základní premisa ústavní stížnosti, že došlo k porušení §166 odst. 1 trestního řádu, jeví se nadbytečným se zabývat další v průběhu řízení před Ústavním soudem vznesenou argumentací a otázkou, zda by takové pochybení dosahovalo roviny ústavněprávní. V tomto směru Ústavní soud toliko považuje za vhodné upozornit na svoji dřívější judikaturu týkající problematiky upravené citovaným ustanovením, představovanou např. usneseními sp. zn. IV. ÚS 527/03, III. ÚS 154/05 a III. ÚS 1537/07 (in http://www.usoud.cz), ze které mimo jiné plyne, že pokud by k porušení tohoto ustanovení došlo, je nutno při posuzování důvodnosti ústavní stížnosti dále přihlížet právě ke skutečnosti, zda obhajoba měla možnost se seznámit se spisem a učinit návrhy na doplnění dokazování později (Z ústavněprávního hlediska není vyžadováno, aby seznámení se spisem proběhlo již v rámci přípravného řízení; postačí, stane-li se tak v době, kdy toto právo může být obviněným efektivně využito, t. j. nejpozději před meritorním rozhodnutím.).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh z části nepřípustný a z části zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2009
František Duchoň
předseda senátu