ECLI:CZ:US:2009:1.US.1562.09.1
sp. zn. I. ÚS 1562/09
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 24. září 2009 sp. zn. I. ÚS 1562/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti Servisní služby, s. r. o., IČ: 27169341, se sídlem Kartouzská 200/4, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2009 č. j. 22 Co 125/2009-23 a proti výrokové části č. II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 15118/2007-12, jimiž bylo rozhodnuto, resp. potvrzeno rozhodnutí, kterým soud prvního stupně po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, a dále ve věci stěžovatelčina návrhu na přiznání nákladů řízení.
Výrok
I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2009 č. j. 22 Co 125/2009-23 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
IV. Náhrada nákladů řízení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností ze dne 15. 6. 2009 (podanou k poštovní přepravě dne 15. 6. 2009) a doplněnou podáním ze dne 7. 7. 2009 (podaným poštovní přepravě 9. 7. 2009) se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí (neboť měla za to, že jimi bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu"), a přiznání nákladů zastoupení podle §83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
2. Ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě namítala protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. přede dnem 1. ledna 2008) posuzovat podle dikce §89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné neměl Okresní soud v Pardubicích ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měl vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy - s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným - nelze o nákladech řízení rozhodovat jinak, než podle dřívější právní úpravy. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.Zároveň navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátkou v řízení před Ústavním soudem, a to v celkové výši 11 424 Kč.
4. K ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Pardubicích. Uvedl, že v případě, kdy nová právní úprava procesního práva neobsahuje přechodná ustanovení o aplikaci předchozí právní úpravy, je nutno se řídit právní úpravou platnou v době rozhodování soudu, a nelze argumentovat ani tím, že se jedná o nedostatek právní úpravy, který by bylo nutno nahrazovat výkladem soudu.
5. Krajský soud v Hradci Králové a vedlejší účastník (R. Š.) se k ústavní stížnosti nevyjádřili.
6. Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání účastníci poskytli - byť u Krajského soudu v Hradci Králové a stěžovatelky šlo o souhlas presumovaný - a proto bylo od ústního jednání upuštěno.
II.
7. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 16 Nc 15118/2007 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
8. K odvolání stěžovatelky (oprávněné) proti výrokové části II výše citovaného usnesení Okresního soudu v Pardubicích, jímž okresní soud po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (JUDr. I. Švecové) náklady exekuce ve výši 4 165 Kč, Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným usnesením napadené usnesení ve výrokové části II potvrdil jako věcně správné. Konstatoval mimo jiné, že okresní soud za situace, kdy novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení pro ustanovení §89, postupoval zcela správně, jestliže aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (1. 1. 2008).
III.
9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
10. Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svých nálezech sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181) - dostupné též na http://nalus.usoud.cz. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny); dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nález sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či nález sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127), dostupné též na http://nalus.usoud.cz] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného - přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce - nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému.
11. Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od nich odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.
12. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů a s ohledem na ekonomii řízení, shledal Ústavní soud, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky je namístě zrušit toliko rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, neboť pochybení shledané tímto nálezem, ústící do porušení základních práv stěžovatelky, spočívá zejména ve vadném postupu odvolacího soudu. Na něm pak v řízení bude, aby po zrušení jeho rozhodnutí Ústavním soudem respektoval základní práva stěžovatelky, přičemž bude vázán výše uvedenými právními názory Ústavního soudu.
13. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí krajského soudu, je třeba ústavní stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích považovat za nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výrokové části II v záhlaví citovaného rozhodnutí okresního soudu podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
14. S ohledem na skutečnost, že byla shodná problematika v právních věcech stěžovatelky řešena již v předešlých nálezech, nepovažuje Ústavní soud za vhodný postup právní zástupkyně stěžovatelky, která předložila obsahově totožnou ústavní stížnost (pouze s aktualizovanými údaji) jako ve zmíněných případech, aniž by v ní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu nějakým způsobem reflektovala. Ze stejného důvodu není Ústavnímu soudu zřejmé, proč stěžovatelka již v ústavní stížnosti neposkytla souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť musí být více než zjevné, že nelze od ústního jednání očekávat další objasnění věci. Ústavní soud by tak nemusel o jeho poskytnutí písemnou výzvou dodatečně žádat.
15. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
16. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zčásti vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil. Ve zbylé části ústavní stížnost - jak již je uvedeno - podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
17. Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že neshledal podmínky ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu, jehož se stěžovatelka dovolává. Proto tomuto návrhu nevyhověl a náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce nepřiznal.