ECLI:CZ:US:2009:1.US.1727.08.1
sp. zn. I. ÚS 1727/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem v Hradci Králové, Maxe Malého 186, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 136/2008 ze dne 10. dubna 2008 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. O Nt 520/2006 ze dne 31. října 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 136/2008 ze dne 10. dubna 2008, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 520/2006 ze dne 29. 1. 2008. Dále brojí proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. O Nt 520/2006 ze dne 31. října 2006, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Napadenými rozhodnutími došlo podle jeho názoru k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Proto navrhl jejich zrušení.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 31 T 46/98 ze dne 21. 12. 1998 byl uznán vinný trestným činem podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), b), e), §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), §257 odst. 1, §238 odst. 1, 2, §249 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, §238 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Stěžovatel dále uvedl, že dne 24. 7. 2006 podal návrh na povolení obnovy řízení. Za nové skutečnosti, které odůvodňují obnovu řízení, považoval stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch spoluodsouzeného R. E., a přezkumné rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze, které ministru spravedlnosti stížnost pro porušení zákona doporučilo.
Stěžovatel dodal, že (napadeným) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 520/2006 ze dne 31. října 2006 byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut. Z odůvodnění vyplynulo, že ho nepodala osoba oprávněná, protože návrh směřoval ve prospěch spoluodsouzeného. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž namítal, že na základě nových skutečností mělo být poukázáno na výši škody, která byla ze strany stěžovatele způsobena, což znamená, že návrh na povolení obnovy směřoval ve prospěch stěžovatele. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 462/2006 ze dne 14. prosince 2006 bylo usnesení prvního soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí (pozn.: toto usnesení městského soudu není touto ústavní stížností napadeno).
Stěžovatel dále uvedl, že (napadeným) usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 136/2008 ze dne 10. dubna 2008 byla jeho stížnost jako neodůvodněná zamítnuta (pozn.: šlo o stížnost proti nenapadenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 10 Nt 520/2006).
Podle navrhovaného petitu se stěžovatel – jak již bylo uvedeno - výslovně domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 520/2006 ze dne 31. října 2006 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 136/2008 ze dne 10. dubna 2008, protože nebyly dostatečně zkoumány skutečnosti, které uvedl v návrhu na povolení obnovy řízení.
Podáním ze dne 23. 6. 2008 doplnil stěžovatel ústavní stížnost tím, že – mimo jiné - poukázal na rozpornost v rozhodování Městského soudu v Praze; šlo prý o rozpor mezi jeho usnesením ze dne 14. 12. 2006, v němž tvrdí, že spoluodsouzený R. E. se skutku nezúčastnil, a usnesením ze dne 10. 4. 2008, kde uvádí, že tento spoluodsouzený se skutku účastnil. Stěžovatel z toho vyvozuje, že nebyl dostatečně specifikován okruh předmětu trestné činnosti a tím nebyla dostatečně dokázána ani výše škody pocházející z trestné činnosti. Dovodil tak, že v trestním řízení stěžovatele jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Namítal rovněž, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno i dlouhou dobou trestního řízení.
V dalším doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 10. 2008 pak stěžovatel uvedl, že během soudního řízení došlo i k procesní vadě, protože soud nepředvolal a nevyslechl svědka R. E., jehož výslech navrhoval; sice již jednou vyslechnut byl, ale vznikla prý potřeba vyslechnout jej ještě jednou.
II.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v podstatě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 4 se k věci nevyjádřil. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedené vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového – oproti napadeným rozhodnutím – nepřinášelo.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 0 Nt 520/2006 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4. Ze spisu zjistil, že stěžovatel podal návrh na obnovu řízení, který byl napadeným usnesením č. j. 0 Nt 520/2006-13 ze dne 31. října 2006 zamítnut s odůvodněním, že tento návrh směřuje jednoznačně k povolení obnovy řízení ve prospěch spoluodsouzeného R. E. Stěžovatel byl tedy v daném případě osobou neoprávněnou k podání takového návrhu. Ze spisu dále vyplývá, že toto usnesení bylo zrušeno (nenapadeným) usnesením Městského soudu v Praze č. j. 5 To 462/2006-33 ze dne 14. prosince 2006 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obvodní soud pro Prahu 4 znovu ve věci rozhodl (nenapadeným) usnesením č. j. 0 Nt 520/2006-324 ze dne 29. ledna 2008 tak, že návrh na obnovu řízení znovu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žádná z tvrzených skutečností a navrhovaných důkazů není novou skutečností a novým důkazem. Skutečnosti, na které stěžovatel poukazoval, byly známy orgánům činným v trestním řízení již v přípravném řízení a u hlavního líčení, což znamená, že je nelze považovat za nové skutečnosti, pro které by bylo možno obnovu řízení ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu povolit.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 9 To 136/2008-348 ze dne 10. dubna 2008 byla stížnost proti citovanému usnesení ze dne 29. 1. 2008 zamítnuta. Městský soud uvedl, že řízení před soudem prvního stupně netrpělo žádnými vadami a že obstojí i po věcné stránce. Potvrdil závěr soudu prvního stupně v tom, že se skutečnostmi tvrzenými stěžovatelem se již soud vypořádal a hodnotil výši způsobené škody. V daném případě se proto nejedná o novou skutečnost, která by odůvodnila povolení obnovy řízení.
IV.
Dříve než Ústavní soud může věcně přezkoumávat ústavní stížnost, je povinen zjistit, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
V předmětné věci bylo ústavní stížnosti napadeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 Nt 520/2006-13 ze dne 31. října 2006 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 To 136/2008-348 ze dne 10. dubna 2008.
Z výše uvedené rekapitulace soudního spisu vyplývá, že napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 Nt 520/2006-13 ze dne 31. října 2006 bylo následně zrušeno usnesením Městského soudu v Praze č. j. 5 To 462/2006-33 ze dne 14. prosince 2006, které ústavní stížností napadeno není.
Ústavní soud proto musel ústavní stížnost směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. října 2006 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, protože se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný. Nejde totiž o rozhodnutí pravomocné (srov. §72 odst. 1a) zákona č. 182/1993 Sb.).
Za tohoto stavu je tedy projednání schopný pouze návrh směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 To 136/2008-348 ze dne 10. dubna 2008, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu č. j. 0 Nt 520/2006-324 ze dne 29. ledna 2008, jímž byl návrh na obnovu řízení zamítnut.
V.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud při přezkoumání napadeného usnesení Městského soudu v Praze i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že námitkám stěžovatele nelze přisvědčit. To se týká především námitky, týkající se rozpornosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 29. 1. 2008. Usnesení městského soudu ze dne 14. 12. 2006 není ústavní stížností napadeno – pokud by však bylo, byl by takový návrh opožděný – a Ústavní soud proto uvedené usnesení nemůže přezkoumávat. Jen na okraj však podotýká, že žádné z uvedených usnesení neřešilo otázku účasti R. E. na souzeném skutku, ale zabývalo se posouzením důvodů obnovy řízení. Navíc usnesení ze dne 14. 12. 2006 bylo pro stěžovatele příznivé, neboť vyhovělo jeho stížnosti a původní zamítavé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2006 zrušilo.
K námitce stěžovatele, že nebyly dostatečně zkoumány důvody povolení obnovy řízení a že tak nebyl řádně specifikován předmět trestné činnosti, Ústavní soud (s odvolání na protokoly jednání, obsažené ve spise) konstatuje, že soud prvního stupně se náležitě zabýval všemi tvrzeními stěžovatele, vyslechl navrhované svědky a řádně – byť stručně – v odůvodnění svého usnesení ze dne 29. 1. 2008 uvedl své závěry z provedeného dokazování. Dále je nutno poukázat na to, že stěžovatelem navrhovaný svědek R. E. byl soudem prvního stupně řádně vyslechnut (č.l. 125); návrh na jeho opakovaný výslech pak soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 1. 2008 zamítl jako nadbytečný (č.l. 311). S odvoláním na ustálenou rozhodovací praxi Ústavní soud znovu konstatuje, že není povinností obecného soudu provést všechny navrhované důkazy; soud však je povinen vést dokazování tak, aby byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Pokud některý důkaz neprovede, je povinen své rozhodnutí odůvodnit. V předmětné věci obecný soud takový postup dodržel a nelze zde proto porušení práva na spravedlivý proces spatřovat.
Stěžovatel konečně namítal i porušení práva na spravedlivý proces spočívající v nepřiměřené délce řízení. Ústavní soud nepřisvědčil ani této námitce; poukazuje na průběh řízení o povolení obnovy řízení. Ze spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně či odvolací soud způsobily neodůvodněné průtahy. Oba soudy ve věci řádně jednaly a rozhodovaly o řadě návrhů stěžovatele (návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, návrhy na doplnění protokolu, změny v právním zastoupení stěžovatele a další), které délku řízení prodlužovaly.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 9 To 136/2008, nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2009
František Duchoň
předseda senátu