ECLI:CZ:US:2009:1.US.1827.08.1
sp. zn. I. ÚS 1827/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou v Brně, Chládkova 3, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 662/2007-21 ze dne 22. února 2008 a proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 69 Nc 2195/2007-4 ze dne 31. května 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 662/2007-21 ze dne 22. února 2008, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně č. j. 69 Nc 2195/2007-4 ze dne 31. května 2007, kterým byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 418/2001 ze dne 22. března 2001 k uspokojení pohledávky oprávněného Dopravního podniku města Brna, a. s., se sídlem v Brně, Hlinky 151, ve výši 205,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 560,- Kč; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Napadeným usnesením Městského soudu v Brně byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele podle rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 418/2001 ze dne 22. 3. 2001 k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka ve výši 205,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 560,- Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor. Usnesením Krajského soudu v Brně bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatel namítal, že i když byl v řízení o nařízení exekuce zastoupen advokátem na základě plné moci, nebylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně tomuto právnímu zástupci vůbec doručeno a bylo přímo doručeno pouze stěžovateli.
Dále stěžovatel namítal, že mu rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 418/2001 ze dne 22. 3. 2001 (pozn.: exekuční titul) nebyl nikdy doručen; soud se prý v nalézacím řízení nepokusil zjistit pobyt stěžovatele a místo toho mu ustanovil opatrovníka. Ustanovení opatrovníka bylo pouze formální, ten toliko přebíral písemnosti a žádným způsobem zájmy stěžovatele nehájil. Obecné soudy se v exekučním řízení nezabývaly tím, "zda ustanovením opatrovníka s cílem, aby byl formálně doručen rozsudek Městského soudu v Brně, když zájmy opatrovníka a zájmy stěžovatele jsou ve vzájemném rozporu, může vést k tomu, aby tento rozsudek nabyl právní moci". Obecné soudy tak porušily jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená usnesení zrušil.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 69 Nc 2195/2007 vedený u Městského soudu v Brně. Ze spisu zjistil, že proti stěžovateli podal Dopravní podnik města Brna jako oprávněný návrh na nařízení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 205,- Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 560,- Kč s tím, aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor. Městský soud v Brně napadeným usnesením č. j. 69 Nc 2195/2007-4 ze dne 31. května 2007 exekuci nařídil v rozsahu odpovídajícím návrhu.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání cestou své právní zástupkyně (plná moc založena na č.l. 9); namítal nepravomocnost a nevykonatelnost exekučního titulu, protože mu nebyl doručen a naopak bylo jednáno s ustanoveným opatrovníkem (pracovníkem Městského soudu v Brně). Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 662/2007-21 ze dne 22. února 2008 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud uvedl, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a ani správnost procesního řízení u nalézacího soudu a vhodnost ustanovení opatrovníka v uvedeném řízení. Přesto odvolací soud blíže odůvodnil, proč bylo ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení namístě. Odvolací soud ještě dodal, že pokud by v nalézacím řízení bylo odvolání povinného posouzeno jako včasné, může se do budoucna povinný bránit podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatnění je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V předmětné věci posledním procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně o nařízení exekuce. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 662/2007-21 ze dne 22. února 2008, jímž bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele, mu bylo doručeno dne 15. 5. 2008 (doručenka na čl. l. 22 revers). Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula v pondělí dne 14. 7. 2008. Ústavní stížnost byla osobně doručena do podatelny Ústavního soudu až dne 22. 7. 2008. Stěžovatel však namítal, že v řízení o výkonu rozhodnutí měl právního zástupce, kterému usnesení krajského soudu doručeno nebylo. Ústavní soud tuto námitku akceptoval. To proto, že ze spisu je zřejmé, že stěžovatel právního zástupce skutečně měl (plná moc je založena a i v záhlaví napadeného usnesení odvolacího soudu je právní zástupce uveden) a v pokynu soudce kanceláři je také jednoznačně uvedeno, že usnesení má být doručeno oprávněnému, právnímu zástupci povinného a exekutorovi (č.l. 22 revers); ve spise doložené doručenky však znějí pouze na oprávněného, exekutora a přímo na stěžovatele. Vzhledem k ustanovení §45c odst. 1 o. s. ř. však mělo být doručeno pouze ustanovenému právnímu zástupci. Proto Ústavní soud považoval ústavní stížnost za podanou včas.
Ústavní soud však nepřisvědčil další námitce stěžovatele, která směřovala proti exekučnímu titulu; stěžovatel dovozoval, že uvedený exekuční titul - rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 418/2001 ze dne 22. 3. 2001 není vykonatelný, protože mu nebyl doručen a nebylo na místě ustanovení opatrovníka v řízení před nalézacím soudem. Ústavní soud přisvědčil argumentaci obsažené v odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, protože v rámci exekučního řízení nelze přezkoumávat procesní postup nalézacího soudu, ani věcnou správnost rozhodnutí nalézacího soudu. Ani Ústavní soud není v řízení o ústavní stížnosti, jíž jsou napadena rozhodnutí vydaná v exekučním řízení, zásadně oprávněn přezkoumávat procesní postup soudu a jeho rozhodnutí vydaná v řízení nalézacím.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy v exekučním řízení postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy a jejich rozhodnutí základní právo stěžovatele na spravedlivý proces neporušila.
Za tohoto stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2009
František Duchoň
předseda senátu