ECLI:CZ:US:2009:1.US.1829.09.1
sp. zn. I. ÚS 1829/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky E. H., zastoupené JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem v Praze 5, Staropramenná 17, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5059/2008593 ze dne 24. března 2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 108/2008-556 ze dne 29. dubna 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5059/2008-593 ze dne 24. března 2009, jímž bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 108/2008-556 ze dne 29. dubna 2008, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město č. j. 12 C 314/2004-497 ze dne 23. listopadu 2007. Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta její žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím J. M. (bývalým manželem stěžovatelky a třetím žalovaným) a manžely K. a H. K. (prvním a druhým žalovaným). Napadenými rozhodnutími byla podle jejího názoru porušena ustanovení čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednávání věci, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (odst. 3 cit. ustanovení). Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (odst. 4 cit. ustanovení).
V předmětné věci je ústavní stížností napadeno v prvé řadě usnesení dovolacího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky, jehož přípustnost byla odvozována z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Usnesením č. j. 30 Cdo 5059/2008-593 ze dne 24. 3. 2009 však Nejvyšší soud dovolání za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, protože podané dovolání trpělo vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Konstatoval, že stěžovatelka sice včas podala prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, v němž dostatečně určitě vymezila jeho rozsah, dovolací důvody však obsahově nevymezila. Dále dovolací soud uvedl, že dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.); dovolání stěžovatelky však obsahové vymezení dovolacích důvodů postrádalo, nebylo možno pro tyto nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Uvedl také, že nemohl přihlédnout k doplnění dovolání ze dne 12. 2. 2009, neboť zákonná lhůta, v níž bylo možno nedostatky dovolání odstranit, uplynula marně.
Ústavní soud přezkoumal podané dovolání i obsah usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo toto dovolání odmítnuto jako nepřípustné, a neshledal, že by jím bylo zasaženo zásah do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Dovolací soud v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí opodstatněně podané dovolání odmítl a své rozhodnutí řádně odůvodnil.
Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5059/2008-593 ze dne 24. března 2009 podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Ústavní stížností byl dále napaden rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 108/2008-556 ze dne 29. dubna 2008. Vzhledem k tomu, že dovolání stěžovatelky bylo dovolacím soudem opodstatněně odmítnuto pro jeho vady a nikoliv z důvodů závisejících na jeho uvážení, nelze toto dovolání považovat za mimořádný opravný prostředek, který byl stěžovateli zákonem poskytnut. Běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které bylo takovým mimořádným procesním prostředkem napadeno, nelze proto odvozovat z ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ale pouze z ustanovení §72 odst. 3. Ze spisu sp. zn. 12 C 314/2004 vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pak Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí Krajského soudu bylo stěžovatelce doručeno cestou jejího právního zástupce dne 23. 5. 2008 (č.l. 559 revers). Lhůta k podání ústavní stížnost v tomto případě uplynula v úterý dne 22. 7. 2008. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 14. 7. 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání citovaným zákonem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 108/2008-556 ze dne 29. dubna 2008 podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelných věcech pod sp. zn. III. ÚS 691/06, III. ÚS 493/06 a IV. ÚS 2595/09.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2009
František Duchoň v.r.
předseda senátu