ECLI:CZ:US:2009:1.US.2068.09.1
sp. zn. I. ÚS 2068/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. Z., zast. JUDr. Jaroslavem Hostinským, advokátem, sídlem Vinohradská 126, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2009, č.j. 29 Cdo 1582/2009-836, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.2.2008, č.j. 2 Ko 26/2008-686, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.11.2007, č.j. 98 K 1/99-618, za účastní Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti M.B.M., s.r.o., sídlem Milady Horákové 14, Praha 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 3.8.2009 domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť tvrdil, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V návrhu uvedl, že již v roce 1999 podal návrh na zahájení řízení o prohlášení konkursu a namítá, že řízení (jehož průběh popsal) je příkladem nepředvídatelnosti rozhodnutí obecných soudů, formalismu při rozhodování, porušování elementárních procesních pravidel, přičemž část III. návrhu věnoval informacím o účelovém chování dlužníka (sc. vedlejšího účastníka). Městský soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelův návrh na prohlášení konkursu, stěžovatel proti němu podal odvolání (s výhradou, že toto odvolání ještě dodatečně doplní). Po výzvě k doplnění odvolání požádal stěžovatel o prodloužení lhůty s přiloženou lékařskou zprávou prokazující komplikace po chirurgickém zákroku. Odvolací soud o odvolání stěžovatele nerozhodl meritorně a toto procesní pochybení nezhojil ani Nejvyšší soud, který jeho dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost, aniž se zabýval tím, zda podmínky pro odmítnutí řádného opravného prostředku byly splněny. Kromě zrušení napadených rozhodnutí žádal stěžovatel, aby Ústavní soud se v odůvodnění vyjádřil k dodržování ústavně zaručených práv a svobod v dosavadním průběhu řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Z předložených listin zjistil, že městský soud zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek vedlejšího účastníka, neboť nebyl osvědčen jeho úpadek a nebylo zjištěno, že má více věřitelů. Proti tomuto usnesení byla podána odvolání, stěžovatel spolu s další navrhovatelkou podali společné odvolání s tím, že blanketové odvolání doplní dodatečně. Oba byli soudem vyzváni k doplnění podání ve lhůtě osmi dnů od doručení výzvy, současně byli poučeni, že v případě neodstranění vad bude jejich podání odmítnuto. Na výzvu reagoval stěžovatel žádostí o prodloužení lhůty. Protože vytčené vady nebyly odstraněny, odvolací soud jejich podání odmítl. Dovolání obou navrhovatelů pak Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné. Na základě těchto zjištění Ústavní soud shledává, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť lhůta k jejím podání počala běžet právní mocí usnesení odvolacího soudu; ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nelze v této věci aplikovat, protože dovolání nebylo odmítnuto pro nepřípustnost z důvodu závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, ale pro jeho objektivní nepřípustnost. Ústavní soud dále dodává, že ústavní stížnost by byla nepřípustná i pro nevyčerpání všech opravných prostředků, protože stěžovatel neuplatnil žalobu pro zmatečnost (srov. závěry stanoviska Pl. ÚS-st. 26/08).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
Ivana Janů,
soudce zpravodaj