ECLI:CZ:US:2009:1.US.2148.08.1
sp. zn. I. ÚS 2148/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů L. F. a M. F., zastoupených JUDr. Josefem Chrástem, advokátem v Brně, Moldavská 11, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008, proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 53/2005 ze dne 11. dubna 2008, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 45 C 66/2008 ze dne 19. 8. 2008, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 46 C 4/2006 ze dne 26. října 2007 a proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 288/2007 ze dne 28. 8. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006 ve výroku o nákladech řízení. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo (pouze prvnímu) stěžovateli uloženo zaplatit žalobci (E.ON Energie, a.s.) částku 31.292,90 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.376,50 Kč.
Ústavní stížnost dále směřuje proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 53/2005 ze dne 11. dubna 2008, jímž byl odložen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 45 C 66/2008 ze dne 19. 8. 2008, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit částku 72.962,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 27.000,- Kč, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 46 C 4/2006 ze dne 26. října 2007, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelů vyklidit byt č. 14 v Brně, Labská 29 a proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 288/2007 ze dne 28. 8. 2008 (správně: 28. 7. 2008), jímž bylo zastaveno řízení o vyklizení bytu a stěžovateli bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení v částce 8.211,- Kč (zastoupení advokátem).
Napadenými rozhodnutími - byť to stěžovatelé výslovně neuvádějí - mělo být zřejmě porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
1) Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritní posouzení věci.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Takový prostředkem se ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 část věty za středníkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ze sdělení Městského soudu v Brně sp. zn. 19 Nc 136/2008 ze dne 25. listopadu bylo zjištěno následující.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 45 C 66/2008 ze dne 19. 8. 2008 bylo dne 19. 9. 2008 podáno odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 46 C 4/2006 ze dne 26. října 2007 bylo podáno odvolání dne 29. 1. 2008 a toto rozhodnutí bylo Krajským soudem v Brně dne 8. 10. 2008 potvrzeno. Proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 288/2007 ze dne 28. 8. 2008 bylo dne 10. 9. 2008 podáno odvolání a dosud o něm nebylo rozhodnuto; dne 31. 5. 2008 bylo podáno odvolání i proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 53/2005 ze dne 11. dubna 2008 a dosud o něm nebylo rozhodnuto.
Za tohoto stavu je tedy nutné - vzhledem k ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - považovat ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 26 E 53/2005 ze dne 11. dubna 2008, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 54 C 288/2007 ze dne 28. 8. 2008 (správně 28. 7. 2008) a proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 45 C 66/2008 ze dne 19. 8. 2008 za nepřípustnou, protože proti uvedeným rozhodnutím byla podána odvolání, o nichž doposud nebylo rozhodnuto a nebyly tak vyčerpány všechny procesní prostředky, jež proti nim mají stěžovatelé k dispozici. Stejně je nutno posoudit i ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 46 C 4/2006 ze dne 26. října 2007, kde sice již krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, avšak až dne 8. 10. 2008, zatímco ústavní stížnost byla podána dne 25. 8. 2008, tedy v době, kdy ještě o posledním procesním prostředku nebylo pravomocně rozhodnuto. Samo uvedené rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 8. 10. 2008 ústavní stížností nebylo napadeno.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti citovaným rozhodnutím (uvedeným v předchozím odstavci) podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
2) Ústavní stížností bylo rovněž napadeno usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008 a rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006 v celém rozsahu. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci (E.ON Energie, a.s.) částku 31.292,90 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.376,50 Kč. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 53 C 184/2005 je patrno, že proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel dne 12. 6. 2006 odvolání (č. l. 30), jímž však napadl pouze výrok o nákladech řízení, nikoliv výrok ve věci samé.
Vzhledem k ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, tj. uvedený výrok ve svém odvolání nenapadl. Proto Ústavnímu soudu i zde nezbylo než ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006 - co do výroku ve věci samé - podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný odmítnout.
K věcnému projednání je - vzhledem k uvedenému - přípustná pouze ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006 ve výroku sub. II. o nákladech řízení a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrzen.
III.
1) Z citovaného spisu Městského soudu v Brně vyplývá, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce měl ve věci plný úspěch. Z odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení (č.l. 30) je patrno, že toliko první stěžovatel namítal, že zástupkyně žalobce nevykonávala právní zastoupení jako advokátka, ale jako právní zástupce žalobce; z předložených dokladů prý není zřejmé, že zástupce žalobce vykonává advokacii v pracovním poměru ve smyslu zákona o advokacii.
Krajský soud v Brně napadeným usnesením č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008 rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil. Uvedl, že rozhodování o nákladech řízení byla založeno na ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř., z něhož vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná plnou náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení byly řádně vyúčtovány. Dále odvolací soud konstatoval, že námitka stěžovatele není významná, protože žalobce v době zahájení řízení nebyl advokátem zastoupen. Teprve v průběhu řízení u jednání dne 4. 5. 2006 byla do spisu založena plná moc zástupce žalobce Mgr. Tomáše Čermáka, jehož u jednání zastupovala (v substituci) jeho pracovnice JUDr. Soňa Sedláková; tato skutečnost vyplývá i z protokolu o jednání (č.l. 20-23). Krajský soud dodal, že neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by výjimečně neměla být náhrada nákladů řízení žalobci zcela nebo z části přiznána.
2) Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel - obsahově - dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces. Přitom vyslovil - mimo jiné - názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. května 2004). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů. Je na nich, aby posuzovaly úspěch účastníků řízení ve věci a případné související otázky a podle toho také rozhodovaly o vzniklých nákladech řízení. Ústavní soud při posuzování této problematiky, která je ve vztahu k předmětu řízení zpravidla podružná, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušujícímu nálezu se uchyluje pouze výjimečně, pokud zjistí, že se obecný soud dopustil procesního excesu, který má charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.
Z ústavní stížnosti však nevyplývají žádné konkrétní námitky, z nichž by bylo patrno, v čem vidí stěžovatelé porušení práva na spravedlivý proces napadenými rozhodnutími. Ústavní soud proto obecně posoudil rozhodování soudů ve věci náhrady nákladů řízení v této souzené věci a dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními zákona; sám odvolací soud neopomenul zvážit i otázku aplikace ustanovení §150 o. s. ř., aniž by byli stěžovatelé takový postup v odvolání navrhovali.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces zjevně nedošlo.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 53 C 184/2005-28 ze dne 4. května 2006 ve výroku sub. II. o nákladech řízení a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 522/2006-37 ze dne 26. června 2008 podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2009
František Duchoň
předseda senátu