ECLI:CZ:US:2009:1.US.2286.07.1
sp. zn. I. ÚS 2286/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky OPZ PLUS, a. s., se sídlem Praha 1, Hradební 3, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem Praha 5, Kroftova 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, čj. 30 Co 197/2007 - 283, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 3. 2007, čj. 28 C 186/2006 - 210, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o vydání předběžného opatření. Tvrdí, že jejich vydáním jí obecné soudy svévolně založily povinnost dodávat žalované společnosti CCB-CZECH, spol. s r. o., (dále "žalovaná"), bezesmluvně a bezúplatně teplou a studenou vodu a vyloučily ji z užívání nebytových prostor v nemovitosti v jejím vlastnictví (dále též "nebytové prostory, nemovitost"). Předběžná opatření byla vydána v rozporu s §102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"), neboť byla vydána k návrhu žalované, v řízení zahájeném na základě žaloby stěžovatelky. Vydáním předběžných opatření tak obecné soudy porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").
U Obvodního soudu pro Prahu 8 se žalobou ze dne 30. 8. 2006 stěžovatelka domáhala vyklizení označených nebytových prostor. Usnesením téhož soudu ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 28 C 186/2006, bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby stěžovatelkou. K odvolání žalované Městský soud v Praze, usnesením ze dne 5. 3. 2008, čj. 30 Co 6/2008 - 490, výrok soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil, změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení.
V průběhu shora uvedeného řízení byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 28 C 186/2006, stěžovatelce uložena, předběžným opatřením, povinnost obnovit přívod studené a teplé vody, zdržet se vůči žalované uzavírání tohoto přívodu a umísťování mříží, závor a jiných technických prostředků k zabránění přístupu. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze, usnesením ze dne 14. 6. 2007, čj. 30 Co 197/2007 - 283, zamítl nařízení předběžného opatření a uložil žalované, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení podala žalobu o uložení povinnosti strpět užívání nebytových prostor. V ostatním napadené usnesení potvrdil. Žaloba o uložení povinnosti strpět užívání nebytových prostor byla podána dne 30. 7. 2007 a na základě usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti ze dne 22. 8. 2007, čj. 18 C 104/2007 - 14, byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady pro meritorní projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není, vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
Ústavní stížnost stěžovatelky zahrnuje dva okruhy námitek. První z nich se týká zákonnosti předběžných opatření, vydaných k návrhu žalované v rámci řízení o vyklizení nemovitosti zahájeného žalobou stěžovatelky. Druhý se vztahuje k vlastnictví označených nebytových prostor a jeho změnám, v souvislosti s vyloučením z konkurzní podstaty stěžovatelky. Protože stěžovatelka svou ústavní stížností napadla pouze předběžná opatření, mohl se Ústavní soud zabývat pouze okruhem prvním.
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Stěžovatelka nekonkretizuje, v čem spatřuje ústavněprávní rozměr svého případu. K porušení jejích základních práv mělo dojít v důsledku rozporu vydaných předběžných opatření s §102 odst. 1 OSŘ, neboť podání návrhu na jejich nařízení přísluší pouze tomu účastníku, který v řízení uplatňuje svůj nárok - v tomto případě stěžovatelce. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu přitom zřetelně vyplývá, že obecné soudy v dané věci aplikovaly ustanovení §74 a násl. OSŘ, a nikoliv §102 odst. 1 OSŘ. Městský soud v Praze stěžovatelce rovněž srozumitelně vyložil, proč považuje nájemní vztah žalované k nebytovým prostorám za dostatečně prokázaný. Vyrovnal se i s námitkou, týkající se účinku rozhodnutí o vyloučení nemovitosti z konkurzní podstaty stěžovatelky. Protože stěžovatelka totožné námitky uplatnila v odvolání, staví nepřípustně Ústavní soud do role jakési další přezkumné instance. Žalovaná následně podala žalobu o strpění užívání nebytových prostor dne 30. 7. 2007, vydaná předběžná opatření tedy zůstávají dále v platnosti. Námitka stěžovatelky o jejich zániku z důvodu rozporu se zákonem tedy není opodstatněná.
Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o nařízení předběžného opatření z pohledu ústavního rámce kladeny, zformuloval Ústavní soud ve své judikatuře do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), být vydána příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) [srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, uveřejněný pod č. 158 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, str. 171 a násl.]. Těmto požadavkům předběžná opatření vydaná v přezkoumávané věci plně dostála. Obecné soudy provedly, před jejich vydáním, odpovídající dokazování a své závěry srozumitelně a v dostatečné míře odůvodnily. Jejich rozhodnutí nejsou tedy ani projevem svévole, ani v rozporu se zákonem či s Ústavou nebo Listinou.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu