ECLI:CZ:US:2009:1.US.2290.09.1
sp. zn. I. ÚS 2290/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Krumichem, Advokátní kancelář Kolín 3, Politických vězňů 427/19, proti usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 411/2009 ze dne 22. 4. 2009, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 To 119/2008 ze dne 21. 10. 2008, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 11/2008 ze dne 25. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 5 T 11/2008, byl stěžovatel uznán vinným v bodě I. trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a v bodě II. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 3 tr. zák. k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 7 To 119/2008, odvolání podané stěžovatelem proti rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 8 Tdo 411/2009 podle §265i odst. 1 písm. f) tr.ř. odmítnuto.
Stěžovatel se domnívá, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 8, čl. 14 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro meritorní projednání ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním procesním prostředkem v předmětné věci bylo dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, jež stěžovatel také využil. Lhůtu k podání ústavní stížnosti je proto třeba počítat od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Z doručenek (č.l. 948 soudního spisu sp. zn. 5 T 11/2008) vyplývá, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo stěžovateli, jakož i obhájci stěžovatele doručeno dne 29. 5. 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout následujícího dne a skončila v úterý 28. 7. 2009. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 27. 8. 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2009
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj