ECLI:CZ:US:2009:1.US.2299.09.1
sp. zn. I. ÚS 2299/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Petrem Filipkem, advokátem se sídlem Dolní nám. 3, 746 01 Opava, směřující proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 4. 2009 č. j. 1T 290/2008-373 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2009 č. j. 6 To 306/2009-384, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení základních práv zakotvených v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a v čl. 38 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že (1) daná věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí nepříslušnému senátu, přestože měla být správně v souladu s rozvrhem práce přidělena senátu specializovanému na finanční kriminalitu, a (2) že stěžovateli nebylo vzhledem k souběžně vedeným trestním řízením o stejném skutku umožněno uplatnit práva obviněného, a tak se nemohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí krajský soud zamítl, neboť námitky uvedené v návrhu na vyloučení byly čistě subjektivní, nepodložené a neodpovídaly ani rozvrhu práce u Okresního soudu v Bruntále. Předsedkyně senátu okresního soudu neměla žádný vztah k věci samotné a ani k stěžovatelovi jakožto obžalovanému. Věc jí byla přidělena na základě rozvrhu práce okresního soudu, neboť u tohoto soudu není specializovaný senát pro závažnou majetkovou trestnou činnost.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak okresní, tak krajský soud, jejichž rozhodnutí byla napadena, vyřešily všechny námitky stěžovatele způsobem naprosto ústavně konformním. V ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě opakuje tvrzení, která předkládal obecným soudům při námitce na vyloučení předsedkyně senátu z úkonů v trestním řízení, na kterou bylo zodpovězeno při řízení před obecnými soudy. Obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, proč nemohlo dojít k rozporu s rozvrhem práce při přidělení dané věci, neboť specializovaný senát pro projednávání trestních věcí dle ust. §148 tr. z. není u okresního soudu zřízen. Ústavní soud nemohl z tohoto důvodu porušení práva na zákonného soudce přisvědčit, ale naopak rozhodnutím obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Jako evidentně nepatřičná se pak jeví stěžovatelova další námitka stran porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť ústavně konformními rozhodnutími obecných soudů ve věci návrhu na vyloučení předsedkyně senátu z projednávání trestní věci stěžovatele stěží mohlo dojít k tomu, že by stěžovatel nemohl uplatnit svá práva na obhajobu v rámci daného trestního řízení.
Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavním pořádkem zaručených základních práv stěžovatele. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti, která by vedla ke zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2009
Vojen Güttler
předseda senátu