ECLI:CZ:US:2009:1.US.2440.09.2
sp. zn. I. ÚS 2440/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Sokolem, advokátem se sídlem Máchova 11, 466 01 Jablonec nad Nisou, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 12. 2008 č. j. 21 P 106/2007-1118, 13 P a Nc 125/2007 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009 č. j. 29 Co 123/2009-1175 a 29 Nc 208/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 9. 2009 učinil právní zástupce stěžovatele podání u Ústavního soudu, v němž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 95 Ústavy ČR. Okresní soud ve svém rozhodnutí stanovil stěžovateli povinnost přispívat na výživu dnes již zletilého syna P. P. a zároveň mu přikázal uhradil dlužné výživné. Krajský soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, jen ve výroku o nedoplatku na výživném rozsudek změnil.
Dotazem u Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo stěžovateli doručeno dne 13. 7. 2009, kdy došlo k převzetí zásilky stěžovatelem. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť uplynula dne 11. 9. 2009, zatímco ústavní stížnost byla podána až dne 14. 9. 2009. Zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Toliko na okraj Ústavní soud podotýká, že i kdyby byla ústavní stížnost přípustná, měl by stěžovatel malou šanci na úspěch, neboť argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni aplikace podústavního práva a žádnou hlubší ústavněprávní argumentaci v ní stěžovatel nenabídl.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem (§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj