ECLI:CZ:US:2009:1.US.284.09.1
sp. zn. I. ÚS 284/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem Praha 10, V Olšinách 10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 6. 2008, čj. 26 C 486/2007 - 26, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, čj. 62 Co 329/2008 - 33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 10 nepřipustil zastoupení advokáta Mgr. Jiřího Karpíška dalším advokátem (Mgr. Pavlem Vinterem) podle §24 odst. 1 OSŘ. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesení obvodního soudu potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že jemu ustanovený opatrovník, advokát Mgr. J. Karpíšek, využil svého práva, ve smyslu ustanovení §24 OSŘ, a udělil plnou moc k zastupování v předmětné věci advokátovi Mgr. P. Vintrovi. Obvodní soud pro Prahu 10 však takové zastoupení nepřipustil. Obecné soudy tak vyjádřily nesprávný právní názor, že advokát jako ustanovený opatrovník se může nechat zastoupit advokátem jen podle §25 odst. 1 OSŘ, na základě substituční plné moci, ne však podle §24 odst. 1 OSŘ, i když advokát jako ustanovený opatrovník udělil plnou moc jménem svého opatrovance.
Z napadených usnesení obecných soudů, připojených k ústavní stížnosti, Ústavní soud zjistil, že obvodní soud nepřipustil zastoupení advokáta Mgr. J. Karpíška (jsoucího v pozici opatrovníka ustanoveného žalovanému stěžovateli neznámého pobytu, usnesením téhož soudu ze dne 10. 12. 2007, čj. 26 C 486/2007 - 21, advokátem Mgr. P. Vinterem podle §24 odst. 1 OSŘ. Rozhodl tak poté, co opatrovník stěžovatele Mgr. J. Karpíšek do spisu založil plnou moc, ze dne 6. 12. 2007, pro advokáta Mgr. P. Vintera s tím, že využívá svého práva dát se v řízení zastupovat takto zvoleným zástupcem podle §24 OSŘ. K odvolání opatrovníka Mgr. J. Karpíška, odvolací soud usnesení obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění mj. konstatoval, že Mgr. J. Karpíšek se může nechat zastoupit advokátem, ale jen podle §25 odst. 1 OSŘ, tj. na základě substituční plné moci, a nikoli podle §24 odst. 1 OSŘ. Účelem právní úpravy rozhodně není, aby byl účastníku ustanoven státem placený advokát, jako opatrovník, který by tuto činnost nevykonával a podle §24 odst. 1 OSŘ by ke svému zastupování zmocnil dalšího advokáta.
Ústavní soud nejprve zkoumal, jak mu to ukládá zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., zda ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou k jejímu podání. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobou neoprávněnou.
Při posuzování této otázky vyšel Ústavní soud z ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Aktivně legitimovaným subjektem, tedy tím, kdo je ze zákona oprávněn podat ústavní stížnost, tak může být pouze osoba, která byla účastníkem řízení a jejíž základní právo nebo svoboda bylo v tomto řízení porušeno. Ústavní stížnost je tedy specifickým prostředkem k ochraně základních práv a svobod, proto zákon jednoznačně vymezuje okruh osob, které jsou oprávněny tuto stížnost podat. Ústavní stížností napadená rozhodnutí byla sice vydána v řízení, zahájeném žalobcem proti žalovanému stěžovateli, tehdy neznámého pobytu, ale nijak se netýkala jeho práv a povinností, protože stěžovatel, jako osoba neznámého pobytu, v této fázi řízení před obecnými soudy vůbec nevystupoval, o jeho právech a povinnostech nebylo rozhodováno.
Stěžovatel tedy není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost proti označeným rozhodnutím, neboť nesplňuje podmínky ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Není totiž osobou, která byla účastníkem té fáze řízení, v níž soudy rozhodovaly o možnosti advokáta, ustanoveného opatrovníkem účastníkovi neznámého pobytu, podle §29 odst. 3 OSŘ, nechat se zastupovat dalším advokátem na základě plné moci udělené podle §24 odst. 1 OSŘ. Účastníky této fáze řízení byli pouze Mgr. J. Karpíšek, který plnou moc udělil a Mgr. P. Vinter, který ji přijal. K porušení základních práv a svobod stěžovatele tedy uvedenými rozhodnutími dojít nemohlo.
Závěrem lze poznamenat, že pokud stěžovatel ve stížnosti uvedl, že dne 22. 1. 2008 vystavil plnou moc, kterou zmocnil ke svému zastupování Mgr. P. Karpíška, znamená to, že není osobou "neznámého pobytu" a podmínky pro to, aby mu byl ustanoven opatrovník podle §29 odst. 3 OSŘ, nejsou dány.
Ze shora uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta soudcem zpravodajem, jako stížnost podaná osobou zjevně neoprávněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu