ECLI:CZ:US:2009:1.US.3092.08.2
sp. zn. I. ÚS 3092/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 9. 2008, čj. 69 Co 431/2008 - 106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 12. 2. 2008, čj. 3 C 134/2006 - 76, kterým byla uložena žalovanému - v řízení o ústavní stížnosti stěžovateli - povinnost zaplatit žalobci České pojišťovně, a. s., částku 4.155,- Kč s úrokem z prodlení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl žalován Českou pojišťovnou, a. s., o zaplacení nedoplatku pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Zrekapituloval odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jeseníku (dále jen "okresní soud") a zopakoval námitky, které uplatnil ve svém odvolání proti tomuto rozsudku. Jejich podstatou je tvrzení, že změna vlastnictví pojištěného automobilu, k níž došlo dne 5. 12. 2005, měla za následek i zánik odpovědnosti za škody způsobené jeho provozem. Bývalý vlastník vozidla neodpovídá za škodu způsobenou jeho provozem novým vlastníkem, odpovědnost nového vlastníka musí být pojištěna novou smlouvou.
K rozsudku krajského soudu stěžovatel uvedl, že se zabýval pouze jím vznesenou námitkou započtení. Okresní soud se existencí vzájemné pohledávky stěžovatele nezabýval a považoval to za zbytečné, vzhledem k promlčení této pohledávky. Krajský soud naopak považoval za nadbytečné řešit otázku promlčení vzájemné pohledávky, neboť učinil zcela nové skutkové zjištění, spočívající v tom, že stěžovatelem uplatňovaná pohledávka k započtení neexistuje. O této námitce tak krajský soud rozhodl jednoinstančně a odňal tím stěžovateli možnost bránit se proti tomuto závěru opravným prostředkem. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s tím, že zaplacením akceptoval návrh žalobce na zvýšení pojistného, když přehlédl, že každá změna pojistné smlouvy musí být učiněna písemně.
Rozsudek krajského soudu pokládá stěžovatel, bez ohledu na nevelkou hodnotu předmětu řízení, za nespravedlivý zásah soudu do jeho práva na spravedlivý proces.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že okresní soud vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo jednak pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jednak havarijní pojištění vozidla, které podle ustanovení §812 odst. 1 ObčZ, ve znění účinném do 31. 12. 2004, zaniká změnou vlastnictví pojištěné věci. Stěžovatel převedl své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na D. K. kupní smlouvou ze dne 5. 12. 2005. K tomuto dni tedy zaniklo havarijní pojištění. Tuto změnu oznámil žalobci dne 29. 6. 2007, kdy zaniklo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Stěžovatel každoročně přeplatil na pojistném určité částky, celkem 2.683,- Kč, neboť mu nebyla oznámena nová úprava pojistného. Uvedenou částku stěžovatel, u jednání soudu, navrhl k započtení na pohledávku žalobce. V takové situaci by se jednalo na straně žalobce o bezdůvodné obohacení. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v subjektivní dvouleté lhůtě. V daném případě by tímto dnem byl vždy den, kdy stěžovatel pojistné zaplatil, přičemž poslední pojistné zaplatil dne 28. 2. 2005. Podle soudu je nárok stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, takže s ohledem na námitku promlčení, vznesenou žalobcem, nelze stěžovateli tento nárok přiznat. Proto uložil stěžovateli zaplatit žalobci dlužné pojistné v celkové výši 4.155,- Kč i s úrokem z prodlení.
Krajský soud potvrdil zmíněný rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 18. 9. 2008, čj. 69 Co 431/2008 - 106. Převzal skutkový stav zjištěný okresním soudem, akceptoval i jeho správné a komplexní závěry, na které odkázal. To s výjimkou stěžovatelem vznesené kompenzační námitky. Stěžovatelem vznesená námitka započtení, směřující k započtení pohledávky stěžovatele za žalobcem, z titulu přeplatku pojistného, důvodná není. Stěžovateli taková vzájemná pohledávka nevznikla. I když tvrdil, že od žalobce neobdržel sdělení o nově stanovené výši pojistného, úhradou pojistného ve výši nově stanovené akceptoval návrh žalobce na zvýšení pojistného. Ke vzniku bezdůvodného tak obohacení nedošlo. Proto se krajský soud námitkou promlčení nezabýval.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud přezkoumal ústavnost předmětného řízení a uzavírá, že základní práva stěžovatele nebyla porušena. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatele jako účastníka řízení bylo plně respektováno. Soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou podle názoru Ústavního soudu v souladu s obecným právem. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, ještě neznamená porušení jeho základních práv. Nedošlo tedy k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu