ECLI:CZ:US:2009:1.US.3137.08.1
sp. zn. I. ÚS 3137/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 33, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2008, čj. 19 Co 2101/2008-105, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2008, čj. 17 C 124/2008-88, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovických jako účastníků řízení, spojené s návrhem návrh na zrušení §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (občanského soudního řádu) ve slovech "anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně", takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení §27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (občanského soudního řádu) ve slovech "anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně" se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů, jimiž bylo vysloveno, že zastupování stěžovatelkou jako obecnou zmocněnkyní se nepřipouští, neboť opětovně vystupuje nejen jako zástupkyně žalovaného, ale i v dalších věcech. Nesouhlas s tímto závěrem stěžovatelka odůvodnila poukazem na fakt, že je "odborně fundovanou poradkyní Sdružení nájemníků ČR" v Českých Budějovicích (jehož je účastník řízení, jehož zastupovala, členem) a že provozuje občanskou poradnu a krizové centrum pro matku a dítě "Jihočeská RŮŽE". Ustanovení §27 o. s. ř. má zabránit zneužití institutu obecných zmocněnců k soustavně výdělečné činnosti v oblasti poskytování právní pomoci. Stěžovatelka však zastupuje jako fundovaná poradkyně Sdružení nájemníků ČR a provozovatelka občanské poradny a za zastupování nebere žádnou odměnu. Napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních lidských práv stěžovatelky a jejího klienta, jenž si přál, aby jej zastupovala právě stěžovatelka; konkrétně se jedná o práva upravená v preambuli Ústavy a jejím čl. 1 odst. 1, čl. 4, dále v čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Dále se stěžovatelka věnuje interpretaci §27 o. s. ř., poukazuje na zkušenosti se zastupováním advokáty a rovněž na okolnosti případu, v němž jako obecná zmocněnkyně vystupovala. Na základě toho stěžovatelka navrhla zrušení uvedených usnesení a části §27 odst. 2 o. s. ř. od slova "anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně".
Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 8. 2008, čj. 17 C 124/2008-88, ve výroku uvedeném pod bodem I. nepřipustil zastupování žalované E. E. obecnou zmocněnkyní Ing. I. V., a ve výroku pod bodem II. nepřipustil zastoupení žalovaného J. E. obecnou zmocněnkyní Ing. M. P. (stěžovatelkou). V odůvodnění konstatoval, že soudu je z úřední činnosti známo, že obě obecné zmocněnkyně vystupují jako zástupkyně v různých věcech (jež v odůvodnění uvedl) opětovně, což §27 odst. 1 o. s. ř. nedovoluje. Žalovaní mají možnost zvolit si zástupcem pro toto řízení advokáta nebo jinou fyzickou osobu, která je způsobilá k řádnému zastupování.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 10. 2008, čj. 19 Co 2101/2008-105, změnil výrok pod bodem I. usnesení soudu I. stupně tak, že nepřipuštění zastoupení Ing. I. V. se nevyslovuje; ve výroku pod bodem II. ohledně nepřipuštění zastoupení stěžovatelkou prvoinstanční usnesení potvrdil. Odvolací soud poukázal na to, že postavení obou obecných zmocněnkyň je podstatně odlišné, neboť Ing. V. je dcerou žalovaných; nejde o opětovné zastupování v různých věcech, zastupuje-li pouze své rodiče (některého z nich) opakovaně proti společnosti A+U Design. Naproti tomu stěžovatelka zastupuje bezpochyby opětovně a rovněž v různých věcech, tj. ve věcech s různým předmětem řízení, jimž je společné pouze to, že šlo o řešení bytových problémů.
Ústavní soud obdobnou problematiku řešil kupř. již v usnesení ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 143/05, a nevidí jediný důvod, proč se od závěrů v tomto usnesení uvedených odchylovat. V uvedeném usnesení připomněl, že dle §72 odst. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Je zřejmé, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byla pouze zmocněna účastníkem řízení, aby jej zastupovala jako obecná zmocněnkyně, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatelka tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost; ostatně z žádného z citovaných předpisů nebo úmluv týkajících se základních práv a svobod nevyplývá ani v nejmenším základní právo být obecným zmocněncem. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě J. E., který udělil stěžovatelce zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Stejný osud sdílí i návrh na zrušení uvedené části §27 odst. 2 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. února 2009
Ivana Janů
soudce zpravodaj