ECLI:CZ:US:2009:1.US.3175.08.1
sp. zn. I. ÚS 3175/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Krásné, advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce Vít Potraviny a. s., se sídlem Praha 4, Durychova 101, zastoupené JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2008, čj. 3 Cmo 296/2008 - 237, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, čj. 32 Cm 271/2003 - 223, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o náhradě nákladů ustanoveného zástupce - advokáta. Namítá, že obecné soudy jí uložily povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 216.699,- Kč, ačkoliv ustanovenému zástupci přiznaly odměnu jen ve výši 115.668,- Kč. Smyslem náhradové povinnosti není a nemůže být získávání majetkového prospěchu státem, ale pouze kompenzace vynaložených výdajů. Obecné soudy tak porušily čl. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem, právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a její právo vlastnické zaručené čl. 11 Listiny.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se jako správkyně konkursní podstaty úpadce Vít Potraviny, a. s., domáhala zaplacení částky 10,000.000,- Kč s příslušenstvím vůči šesti žalovaným. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, čj. 3 Cmo 151/2007 - 204, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 7. 2006, čj. 32 Cm 271/2003 - 149, kterým byla žaloba stěžovatelky zamítnuta.
Usnesením městského soudu ze dne 10. 6. 2008, čj. 32 Cm 271/2003 - 223, byla ustanovenému právnímu zástupci prvního žalovaného přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 216.699,- Kč a stěžovatelce uložena povinnost zaplatit státu částku 216.699,- Kč na účet městského soudu do tří dnů od právní moci usnesení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2008, čj. 3 Cmo 296/2008 - 237, změnil výrok městského soudu tak, že z částky 216.699,- Kč ustanovenému právnímu zástupci přiznal částku 115.668,- Kč, v ostatním napadené usnesení potvrdil.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných argumentů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky a uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 259/05).
Podstata ústavní stížnosti představuje stěžovatelčin nesouhlas s tím, že byla povinována zaplacením vyšší částky, než je výše odměny přiznaná ustanovenému zástupci. Podle §1 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále "advokátní tarif") se při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu, výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Podle odstavce 3 se tímto ustanovením řídí i určení výše odměny advokáta ustanoveného soudem. Tímto zvláštním zákonem je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále "vyhláška č. 484/2000 Sb.").
Pokud soud přiznává advokátovu klientovi, jako účastníku řízení, právo na náhradu nákladů proti jinému účastníku řízení, stanovuje výši odměny advokáta zásadně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. - podle §151 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"), při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (podobně i ustanovení §1 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.).
Uvedené ostatně vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu: "Byl-li ustanoven podle §30 o. s. ř. zástupcem advokát účastníku, který má právo, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, vychází soud při určení odměny za zastupování pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ve smyslu ustanovení §151 odst. 2, části první věty před středníkem, o. s. ř., zásadně z vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž by bylo významné, že ustanovený advokát má za výkon zástupčí činnosti vůči státu podle ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř. nárok na odměnu nikoliv podle uvedeného právního předpisu, ale vždy podle ustanovení §6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně, a že o tomto nároku ustanoveného advokáta dosud nebylo soudem rozhodnuto" (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005).
Je-li účastníku řízení ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stát se v takovém případě de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíž i jejich vzájemný vztah je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je i výslovně uvedeno (s odkazem na §1 odst. 2 větu prvou advokátního tarifu) v §1 odst. 3 advokátního tarifu, protože vyhláška č. 484/2000 Sb., jakožto zvláštní právní předpis, odměnu ustanovenému advokátu neurčuje. Ustanovenému advokátu proto přísluší odměna vypočtená podle příslušných ustanovení advokátního tarifu. Stejný závěr je zřejmý i z odborné právní literatury, např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 529 nebo A. Wintrová a kol.: Civilní právo procesní, 3. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, 2004, str. 173 - 174.
Ústavní soud tak neshledal, že by postup obecných soudů měl, ve stěžovatelčině případě, znaky libovůle vedoucí k porušení práva na spravedlivý proces, které by mohlo být podkladem pro jeho kasační zásah. Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, právo na spravedlivý proces nezahrnuje právo na úspěch ve sporu. Skutečnost, že stěžovatelka s právním názorem obecných soudů nesouhlasí, ještě neznamená zásah do práva na spravedlivý proces. V napadených usneseních tedy Ústavní soud porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu