ECLI:CZ:US:2009:1.US.43.09.1
sp. zn. I. ÚS 43/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného JUDr. Alenou Křičkovou, advokátkou, se sídlem Na Krčské stráni 68, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 41 P 16/2008-38 ze dne 17. 6. 2008 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 440/2008-78 ze dne 3. 11. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že citovanými rozhodnutími došlo k porušení jeho základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž obecné soudy postupovaly v rozporu s principem zákazu svévole, čímž porušily čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zjistil, že souběžně s ústavní stížností stěžovatele probíhají u obecných soudů řízení o výkon rozhodnutí a řízení, kterým se stěžovatel domáhá zrušení vyživovací povinnosti vůči J. Č. (synovi stěžovatele). Jak plyne z předložené kopie návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, odůvodňuje stěžovatel svůj nárok tím, že jeho syn již dosáhl zletilosti a zároveň již nejsou splněny předpoklady pro trvání vyživovací povinnosti stanovené v ust. §85 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel uvádí, že jeho syn již nevykonává soustavnou přípravu na budoucí povolání, nicméně trpí těžkou duševní poruchou, která mu zakládá nárok na invalidní důchod. Právě díky této poruše však není schopen o něj, případně o další dávky, zažádat. Z tohoto důvodu stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 10 návrh na zbavení jeho způsobilosti k právním úkonů. Toto řízení bylo napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 41 P 16/2008-38 ze dne 17. 6. 2008, podle ust. §186 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno. Rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 440/2008-78 ze dne 3. 11. 2008.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Návrh stěžovatele na zbavení způsobilosti k právním úkonům měl zcela zjevně vést k ustanovení opatrovníka jeho synovi, který by za něj podnikl kroky nutné k zajištění jeho příjmů (invalidní důchod), na základě čehož by pak byla zrušena vyživovací povinnost stěžovatele vůči jeho synovi. Tohoto práva ryze majetkové povahy, tedy zrušení vyživovací povinnosti vůči synovi, se však stěžovatel může domáhat a také domáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 18 C 131/2008. Nutno dále podotknout, že nyní napadená rozhodnutí netvoří překážku rei iudicatae, nic tedy nebrání stěžovateli podat tento návrh opětovně, popř. podat podnět obecnému soudu k zahájení takového řízení, což ostatně stěžovatel současně s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti učinil. Svými, shora uvedenými, úkony (návrh na zrušení vyživovací povinnosti) dal stěžovatel sám najevo, že využije prostředků, které mu dává k dispozici právní řád k ochraně jeho základních práv majetkové povahy. K ochraně tohoto práva, jakož ani jiných základních práv stěžovatele, nebylo řízení ukončené napadenými rozhodnutími způsobilé.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj