ECLI:CZ:US:2009:1.US.87.09.1
sp. zn. I. ÚS 87/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Žižkova 280, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2008, čj. 21 Cdo 2958/2007 - 194, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 1. 2009 stěžovatel navrhl zrušení výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2007, čj. 17 Co 378/2006 - 165, a věc vrácena zmíněnému soudu k dalšímu řízení.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda tento návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Po tomto přezkumu Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost není přípustná (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.
Ústavní stížnost může být zcela výjimečně připuštěna i za situace, kdy stěžovatel prostředky k ochraně svých práv nevyčerpal. Pak ústavní stížnost musí svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele a musí být podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), nebo v situaci, kdy v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma (§75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Ve své judikatuře Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že je oprávněn rozhodovat pouze o rozhodnutích pravomocných, a to nejen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, 2007, str. 383).
Stěžovatel napadl rozsudek, jímž Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spor stěžovatele tedy není ještě vyřešen konečným způsobem, ale bude dále projednáván v řízení před obecnými soudy. Protože se stěžovatel může domáhat ochrany svých práv v rámci pokračujícího řízení u obecných soudů, je za dané situace jeho ústavní stížnost předčasná. Proto nezbylo než návrh stěžovatele jako nepřípustný odmítnout, neboť nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2009
František Duchoň
soudce Ústavního soudu