ECLI:CZ:US:2009:2.US.1220.09.1
sp. zn. II. ÚS 1220/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Evou Zajíčkovou, advokátkou v Českém Krumlově, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2005 č. j. 3 Ads 57/2004-209 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2004 č. j. 2 Ca 302/2001-172, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud původně s podáním označeným jako "Dovolání" a žádal jím o "...nápravu a výplatu škody, která byla způsobena na jeho těle Českou správou sociálního zabezpečení, českými soudy a tím pádem i Českou republikou". V podání uvedl, že je chorvatským státním příslušníkem a ještě před trvalým přesídlením do České republiky utrpěl pracovní úraz, v důsledku kterého dle závěrů příslušných institucí Chorvatské republiky poklesla jeho výdělečná schopnost o 50 %, byla mu stanovena pracovní omezení a již tehdy přiznán nárok na invalidní důchod. Po přesídlení sice nastoupil do zaměstnání, ovšem jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil, zažádal proto o invalidní důchod i v České republice. V podání pak stěžovatel velmi obšírně a podrobně popsal svou anamnézu a vypočítal administrativní a soudní řízení, která v souvislosti se svými zdravotními obtížemi inicioval a absolvoval. K podání přiložil obsáhlý svazek příloh.
Protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, jak to v případě navrhovatele - fyzické osoby bezpodmínečně vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a protože z návrhu nebylo patrno, jaké konkrétní věci se týká (tedy jaké konkrétní rozhodnutí či zásah je napadán) a čeho se vlastně domáhá (zda po Ústavním soudu žádá zrušení nějakého aktu či vyslovení zákazu pokračovat v porušování práva či svobody včetně obnovení stavu před tímto porušením), vyzval jej soudce zpravodaj k odstranění těchto nedostatků.
V běhu stanovené lhůty stěžovatel svůj návrh prostřednictvím zvolené advokátky, jejíž zmocnění doložil, řádně doplnil. Především pak formuloval svůj stížnostní návrh, a to tak, že napadá rozsudky správních soudů specifikované v záhlaví. Uvedl, že se postupem vedoucím k jejich vydání cítí zkrácen v právu na spravedlivý proces chráněném Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Soudce zpravodaj, tak jako i v jiných případech, nejprve zkoumal, zda návrh po stránce formálních náležitostí a předpokladů pro přezkum jeho obsahu odpovídá zákonu o Ústavním soudu. Dospěl k závěru negativnímu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/96).
Dotazem v příslušné kanceláři Krajského soudu v Českých Budějovicích soudce zpravodaj zjistil, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl stěžovateli (jeho advokátce) doručen dne 13. 9. 2005. Podal-li tedy ústavní stížnost proti němu k poštovní přepravě dne 11. 5. 2009, stížnostní lhůta evidentně dávno marně uplynula. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako podaný po lhůtě zákonem k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2009
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj